„Bývaly doby, kdy ruský rubl platil za tvrdou měnu,“ píše analytik Kohout na názorové stránce Lidových novin. Jenže tyto časy podle něj byly v době, kdy car Mikuláš II. vládl své říši z Petrohradu, tisíce bohatých lidí ze Západu neváhaly nakupovat jím upsané dluhopisy, a základem ruského hospodářství byla obilnice Evropy jménem Ukrajina. Tehdy podle ekonoma měl carský rubl takovou hodnotu, která by se dnes rovnala třiceti dolarům. Realitou je prý rubl, pohybující se někde kolem jedné šedesátiny dolaru – přesněji se to v turbulentních časech napsat nedá.

Kohout konstatuje, že Rusové dokázali za posledních sto let svou měnu několikrát úplně zničit. „Měnová krize je v Rusku normálním stavem věcí,“ píše. Pak připomíná jen tři poslední dramata – bezmála tisíciprocentní hyperinflaci v roce 1993, pád rublu na pětinu dosavadní hodnoty v roce 1998 a nynější propad, kdy v prosinci ruská měna byla na polovině své hodnoty z července.

Ruská centrální banka podle něj používá k řešení krize poučky vyčtené z klasických učebnic, jako je intervence na trh s využitím devizových rezerv nebo zvyšování úrokových sazeb. Věří, že tímto vrátí ruské ekonomice důvěru investorů, jenže to je podle Kohouta velký omyl. Všichni investoři totiž zmíněné poučky znají taky a dovedou si rozklíčovat, že za kroky centrálních bankéřů stojí zoufalství.