Exministr Pospíšil čelí nařčení , že nákup budovy ústavu ve Vidnavě byl předražen, figurovaly v něm neprůhledné firmy a že byl vlastně zbytečný, protože v zemi není tolik násilnických psychopatů, aby byl ústav potřebný. Těmto nařčení čelil Pospíšil poté, co v kauze Vidnava svědčil na začátku července na policii. Píše o tom server Týden.cz.
Bývalý ministr je přesvědčen, že při nákupu jednal správně. "Jde o útok na mě," říká Pospíšil. "Je zajímavé, že se Vidnava vyšetřovala zhruba tři roky a policie nic nenašla. Všechno ožilo až vloni na podzim, kdy jsem se rozhodl odvolat vrchního státního zástupce Rampulu," tvrdí Pospíšil.
Má jasno také v tom, odkud pocházejí tyto zprávy. V rukou má e-mail odeslaný z adresy Petra Dimuna, bývalého mluvčího ministra spravedlnosti Pavla Němce, který zase figuroval v kauze takzvané justiční mafie. Dimun nyní pracuje pro Jiřího Paroubka a jeho stranu NS-LEV21 a popírá, že by dokumenty šířil on. "Žádné dokumenty nerozesílám. I kdybych to dělal, nevím, co je na tom špatného. Na celé kauze Vidnava je přece podstatné, jestli pan Pospíšil konal správně, nebo ne," uvedl Dimun.
Ještě vlastně ušetřil
Kvůli kauze se od začátku jara hovoří o Pospíšilově vydání policii. Ten ale nashromáždil dokumenty, které mají popírat jeho vinu. To, že nákup měl být předražený, vyvrací Pospíšil dokumentem z roku 2005. "Tady je patrné, že už tehdy vyjednávala vězeňská služba s Biskupstvím ostravsko-opavským o částce 32 milionů korun, kterou se snažila snížit na rovných 30 milionů, a to se mnou ještě nemělo nic společného, protože na ministerstvu úřadoval Pavel Němec," sdělil Týdnu.cz exministr.
Podle jeho tvrzení se ani nepouštěl do obchodů s neprůhlednými firmami, od nichž by si vězeňská služba nevýhodně pronajímala kněžský seminář ve Vidnavě. "Už v lednu 2008 jsem vydal vězeňské službě jasný pokyn: buď si má sehnat nový dům, nebo odkoupit od soukromé firmy kněžský seminář za stejných podmínek, které dojednala dřív," tvrdí exministr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: adr
