Pokud jejich hodnota byla nulová, měly být odposlechy zlikvidovány. Jestliže informace získané tímto způsobem představují závažný jev "z hlediska" bezpečnosti státu, dostávají je v analytické podobě předseda vlády a prezident, píše Ruml.

Ústavní činitelé si podle jeho slov mohou vyžádat podrobnosti a nastalou situaci řešit v bezpečnostních orgánech státu. Vždy však - pokud byl porušen zákon - rozhoduje o trestním řízení policie nebo státní zastupitelství. Žádná s těchto variant se zřejmě podle Rumla nestala. "Nečinnost někdy bývá v demokracii někdy nebezpečnější než konání samo. Odposlechy nemají sloužit k tomu, aby nás ohromovaly," uvádí v komentáři pro MF Dnes.

Exministr vnitra připomíná, že BIS vznikala na zelené louce a vyškolení zpravodajci následně zjistili, že je stát vlastně nepotřebuje. Vládní kabinety existenci zpravodajských služeb trpěly, daly jim finanční prostředky a více se o ně nestaraly. Podle Rumla zpravodajcům nezadávaly žádné úkoly, nekontrolovaly jejich plnění. BIS proto rostla jako dříví v lese. To prý dodnes představuje problém. Kontrarozvědka se tak stala nástrojem různých zájmových a politických skupin.

Vše k tématu Janouškovy odposlechy

Ruml v této souvislosti vyslovuje názor, že proto bude Česko ještě dlouho svědkem dalších kauz a nevyšetřených případů hospodářské kriminality a korupce. Politické strany podle jeho slov nejsou schopny vzdát se vlivu na orgány, které mají tyto závažné případy vyšetřovat. "Kdo ví co nás ještě čeká. To ví snad jen ABL, mazánci," uzavírá Ruml svůj komentář.