„Proces odloučení Evropy od Ruska byl započat. Přesto, že 80 % ruské populace žije na západ od Uralu, tedy na evropském kontinentu. Signály o budoucím 'rozvodu' byly patrné již před událostmi na Ukrajině. Ani největší pesimisté si však nemysleli, že by vše mohlo zajít tak daleko. Rusko se prostě nezachovalo tak, jak Evropa předpokládala. Podle současných ruských vůdců představuje EU překážku v jejich plánech na opětovné získání silnějšího postavení ve světě. Vzájemné vztahy mezi EU a Ruskem nezměnilo k lepšímu ani osm summitů, které se konaly v posledních čtyřech letech,“ míní Nixey.

„Rusko bylo dlouhodobě frustrováno, když vidělo neústupnost Západu v některých pro něj klíčových otázkách. Ruský pohled na věc nebyl nikdy brán v potaz. Evropská unie postupovala se svojí obvyklou schizofrenií. Neustále doufala, že se v Putinově duši skrývá nový reformátor typu Gorbačova a zároveň nechtěla jednat s někým, kdo podle jejího názoru porušuje mezinárodně uznávaná pravidla a normy chování. Evropa ignoruje rozpory mezi svojí politikou a ruskou realitou. Není schopna pro svou naivitu či úmyslné nepochopení rozpoznat, že její snaha o přiblížení Ruska do Evropy ohrožuje Putinův režim. Proto nemůže být za současné politické konstelace v Rusku nikdy úspěšná,“ je přesvědčen Nixey.

Evropa rozčiluje Moskvu

„Evropská unie zároveň posílá finanční prostředky ruským nevládním organizacím (NGO). To zní z našeho pohledu sice chvályhodně, ale Kreml takové kroky rozčilují. NGO a občanskou společnost vůbec vnímá ruský režim jako sílu, která ohrožujeho jeho vlastní výsostné postavení ve společnosti. Není překvapivé, že proti této aktivitě z EU zakročil. K tomu můžeme zmínit projekt východoevropského partnerství, jehož hlavním cílem je odloučit šest bývalých sovětských republik od Ruska a začlenit je do evropských struktur. Ani v tomto případě není překvapivé, že na takovou snahu Rusko reaguje agresivně,“ píše Nixey.