„Přemýšlím, proč máme ‚umjelce‘ takhle prorežimní a ‚správně ideologicky orientované‘,‘ pozastavuje se Martinek a uvádí, že se domnívá, že klíč leží v 17. listopadu 1989. „Umjelci pomáhali demontovat minulý režim, byli výraznými mluvčími občanských zájmů. Tehdy stáli bezesporu a přirozeně na straně lidí. Zprostředkovaně plnili roli ‚tvůrců demokracie‘. Slušnosti, občanské společnosti,“ dodává.
Dnes podle něj není hrozbou vláda jedné strany, nedemokratický režim, StB, Brežněv, Stalin či ústřední výbory. „Zbyl jen strach, strašák a smrad. Mem v myšlení a klacek na pobíjení názorů, které se snaží posunout věci dál,“ zmiňuje.
Hrozbou, nebezpečím pro vytvořenou demokratickou společnost je, jak uvádí, demontáž národních států ve prospěch indiferentních nadnárodních celků, fungujících bez demokratických mechanismů moci. „Hrozbou, dlouhodobě, je zpoplatnělá globalizovaná planeta, kde o osudu lidí nerozhodují vlády zemí, ale neviditelná centra moci, obchodu a produkce, která si vlády pouze najímají na prosazení vlastních zájmů. Hrozbou je redukování pojmu občana na spotřebitele v odstupňovaných úrovních spotřeby a vytěžování lidí do mrtě. Hrozbou je průsak nesmyslných aktivistických experimentů a jejich promotérských aktivit jako je multikulti, upřednostňování minorit nad zájem majority, znejisťování role rodiny a dalších nebezpečných jevů,“ vyjmenovává. Skutečným nebezpečím pak prý je neokoloniální invaze do zemí, které nabízejí ještě na poslední chvíli šanci uplatnit masivní výkon západní ekonomiky.
„Tohle jsou přece témata, která přirozeně musí umjelce zajímat. Pokud stojí na straně lidí, měli by bojovat tady. Liberté, égalité, fraternité. U nás ale umjelci bojují minulé bitvy. Fakáče, trencle, petíce, patetizující projevy v podmíněném společném zápase proti neexistujícímu nepříteli, oslava stávajícího režimu a tím pádem jeho dokonalá konzervace,“ nebere si servítky.
„Já to chápu, je to pohodlné, člověk osvědčí, znovu, aktuálně platný a správný názor a nemusí si dělat problémy s přemýšlením, jestli je to, co dělá, v pořádku. Je to.. ehm.. ekonomicky a lidsky pochopitelné. A takhle se to i vyžaduje. Ale je to stupidní,“ zmínil. Závěrem pak byl ještě ostřejší. „Takže fakáč. Fakáč chlapci & děvčata. Jste myšlenkové nuly,“ uzavřel.
Celý příspěvek Davida Martinka:
Prorežimní umjelci & česká umělecká konformita.
Přemýšlím, proč máme "umjelce" takhle prorežimní a "správně ideologicky orientované".
Myslím, že klíč leží v 17. listopadu 1989. Umjelci pomáhali demontovat minulý režim, byli výraznými mluvčími občanských zájmů. Tehdy stáli bezesporu a přirozeně na straně lidí. Zprostředkovaně plnili roli "tvůrců demokracie". Slušnosti, občanské společnosti.
Dneska, mám dojem, je to úplně jinak. Hrozbou není vláda jedné strany, nedemokratický režim, Stb, Brežněv, Stalin, ústřední výbory. To je pryč. A žádná reminiscence se nekoná. Z podstaty, není kde. Zbyl jen strach, strašák a smrad. Mem v myšlení a klacek na pobíjení názorů, které se snaží posunou věci dál.
Hrozbou, nebezpečím pro vytvořenou demokratickou společnost je demontáž národních států ve prospěch indiferentních nadnárodních celků, fungujících bez demokratických mechanismů moci. Hrozbou, dlouhodobě, je zpoplatnělá globalizovaná planeta, kde o osudu lidí nerozhodují vlády zemí, ale neviditelná centra moci, obchodu a produkce, která si vlády pouze najímají na prosazení vlastních zájmů. Hrozbou je redukování pojmu občana na spotřebitele v odstupňovaných úrovních spotřeby a vytěžování lidí do mrtě. Hrozbou je průsak nesmyslných aktivistických experimentů a jejich promotérských aktivit jako je multikulti, upřednostňování minorit nad zájem majority, znejisťování role rodiny a dalších nebezpečných jevů. A skutečným nebezpečím je neokoloniální invaze do zemí, které nabízejí ještě na poslední chvíli šanci uplatnit masivní výkon západní ekonomiky; silou, mocí, propagandou, nebo "revolucí" pro zajištění dalšího odbytu nepotřebných krámů.
Tohle jsou přece témata, která přirozeně musí umjelce zajímat. Pokud stojí na straně lidí, měli by bojovat tady. Liberté, égalité, fraternité.
U nás ale umjelci bojují minulé bitvy. Fakáče, trencle, petíce, patetizující projevy v podmíněném společném zápase proti neexistujícímu nepříteli, oslava stávajícího režimu a tím pádem jeho dokonalá konzervace.
Já to chápu, je to pohodlné, člověk osvědčí, znovu, aktuálně platný a správný názor a nemusí si dělat problémy s přemýšlením, jestli je to, co dělá, v pořádku. Je to.. ehm.. ekonomicky a lidsky pochopitelné. A takhle se to i vyžaduje.
Ale je to stupidní. A pohodlné. Naštěstí ne všichni reprezentují tenhle směr.
Je tu Banksy. Oliver Stone. Assagne. Hackeři. Anonymous. A další.
Zárodky nové kreativní třídy.
Takže fakáč. Fakáč chlapci & děvčata.
Jste myšlenkové nuly.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
