Letos uběhlo 75 let od realizace karpatsko-dukelské vojenské operace, útočné akce sovětských a československých vojsk v oblasti jihovýchodního Polska a severovýchodního Slovenska.

Jedním z vrchních velitelů operace, která měla za úkol spojit povstalecké síly Slovenského národního povstání se sovětskými jednotkami, byl maršál Ivan Koněv, jehož socha v Praze 6 se v posledních dnech stala v českých médiích ze všech stran propíraným tématem.

Boje na Dukle byly vůbec největší bitvou druhé světové války, které se čeští a slovenští vojáci zúčastnili. Současně však během ní československé jednotky utrpěly obrovské ztráty: v krvavých bojích na Dukle zahynulo či bylo zraněno takřka šest tisíc Čechoslováků: 1046 příslušníků 1. československého armádního sboru padlo, více než 4500 jich bylo raněno a sbor přišel o 90 procent zkušených velitelů. Na Dukle zahynulo rovněž 19 tisíc Sovětů. Akce si vyžádala i oběti z řad civilistů.

Příprava operace navíc utrpěla nedostatkem času. Koněv žádal deset dní na přípravu. Vrchní velení mu však dalo jen polovinu. Sověti totiž spěchali, aby přišli na pomoc Slovenskému národnímu povstání, které vypuklo spontánně dříve, než se předpokládalo. Politický rozměr operace byl – ukázat náklonnost Sovětského svazu vůči Československu. Vojensky operace sice neuspěla, díky ní se ovšem podařilo vázat značné části německých divizí, které tak nemohly být použity k potlačení Slovenského národního povstání.