Prezident Petr Pavel nedávno na jedné z besed prohlásil, že je přesvědčeným stoupencem federalizované Evropy. O měsíc později horoval v Brně za federální Evropu šéf landsmanšaftu Bernd Posselt, který začíná působit dojmem dalšího Pavlova přítele po boku. I když oba dva mluvili o budoucnosti, nevymysleli nic nového. Pouze se pokouší oživit přízrak, který straší v Bruselu již nějakou dobu.

Projekt federalizované Evropy je čas od času vyzvedáván krajními odpůrci suverenity národních států. Odstrašujícím příkladem je manifest „Povstaň, Evropo!“, který v roce 2012 publikovali dva tehdejší europoslanci Daniel Cohn-Bendit a Guy Verhofstadt. První z nich je známý krajně levicový revolucionář z roku 1968, druhý je neméně známý pravicově liberální politik, bývalý premiér Belgie.

Na rozdíl od Petra Pavla, kterého naučili mluvit pouze v obecných frázích, jsou autoři zmíněného manifestu až nepříjemně konkrétní. Jako první kroky k evropské federaci navrhují odvolat zástupce jednotlivých evropských zemí z nadnárodních organizací, jako je OSN, Světová banka a Mezinárodní měnový fond, a na jejich místo dosadit vyslance jednotné Evropy.

Požadují zrušit občanství národních států a nahradit je jednotným evropským občanstvím. Národní vlády mají být odstraněny a jejich pravomoci převedeny na nikým nevolené úředníky Evropské komise. Posílena má být úloha Evropského parlamentu, který získá právo vydávat zákony. Evropská rada, na níž se setkávají ministři členských států, se stane zbytečnou. Zbytečný bude také zákaz veta, protože národní státy už nebudou mít politické reprezentace, které by mohly právo veta uplatňovat. Autoři zdůrazňují, že všechny tyto změny je třeba provést co nejrychleji, což přesvědčí občany o jejich nutnosti.

Díky celoevropským institucím odpadne zbytečné dohadování v takových otázkách, jako je kupříkladu migrace. Bez rozsáhlých vln migrantů, tvrdí autoři, si Evropa neudrží svoji vysokou životní úroveň. Zatímco Evropa stárne, v jiných částech světa, především v arabských zemích zůstávají miliony mladých kvalifikovaných lidí často bez práce. Přitom by také oni rádi užívali práv a svobod, které se nám zdají samozřejmé. Mladí lidé z celého světa naleznou ve federalizované Evropě projekt, který jim umožní vést život aktivní a zdravý, mírumilovný a spravedlivý, čteme na stránkách 45 a 46 zmíněné publikace.

Zvláštní pozornost věnují autoři financování celého projektu. Požadují zvýšit tok peněz do společné evropské pokladny na desetinásobek oproti současnému stavu. Pro občany se tím prý nic nezmění, prostě jen předají část daní, které platí nyní ve svých zemích, přímo Evropské unii. Ta je využije na jednotnou energetickou, průmyslovou, migrační a sociální politiku a také na financování společné evropské diplomacie a armády.

Na zmíněném dokumentu je zajímavé nejen to, co se v něm uvádí, ale také to, co v něm nenajdeme. Autoři se nezmiňují o tom, jak by se ve federalizované Evropě řešily příkré mzdové rozdíly mezi pracovníky různých zemí, jak by se řešilo astronomické zadlužení řady států, jak by vypadala její sociální politika. Prostě předpokládají, že všechny tyto i další problémy vyřeší federalizace v podobě výrazné centralizace řízení. Ani slovem se nezmiňují, jak by vypadala její zahraniční politika, s kým by udržovala přátelské vztahy a proti komu by cvičila armádu a zbrojila. Svůj manifest sepisovali před čtrnácti lety, tedy v době, kdy se ještě nevědělo, že spolehlivým štítem chránícím ty nejvyšší evropské hodnoty je Ukrajina zahleděná stále zjevněji do časů Banderových.

Když horuje za federální Evropu Petr Pavel, má to štěstí, že ho naučili nezacházet do detailů. Díky tomu nemusí občanům vysvětlovat, jak by to u nás asi vypadalo, kdybychom přesměrovali velkou část svých daní do federální pokladny, a jako protihodnotu dostávali pravidelné příděly mladých kvalifikovaných lidí, kteří zatím docela bez užitku zahálejí v arabských zemích. Nemusí občanům vysvětlovat, kterým směrem by pochodovala jednotná evropská armáda a odkud by se přes naše území zcela spořádaně vracela, kdyby to už napotřetí zase nevyšlo. Petr Pavel je natolik psychicky odolný, že ho podobné úvahy nikterak netrápí. Až začnou trápit nás, bude už pozdě.

Psali jsme:

Francie: Noční můra Bruselu se blíží. Záchrana se vzdaluje

Keller: Česko kůlem v plotě. Stát jako lev s dvěma ocasy

Hokejové týmy EU I až EU VIII. Keller se zaměřil na Pavlovu evropskou identitu

Úpadek, masakry, otroctví. Podle Kellera nás asi čeká konečné smíření