Vše začalo tím, že Horák sdílel článek Novinek.cz o tom, jak si čeští muži za manželky vybírají raději hospodyňky než emancipované ženy. Horák k tomu napsal tento ironický komentář: „To mě velmi překvapuje. Doteď jsem si myslel, že hlavní devizou pro to najít si partnera je psát hodně komentářů do skupiny Everyday Patriarchy Bullshit.“ Patriarchy neboli patriarchát je jednou z ústředních myšlenek ve feministické teorii a nezřídka hlavní pachatel všeho zla, především „útlaku“ žen, kvůli kterému nemohou dosáhnout štěstí, kariéry, dokonalého vztahu a bůhví čeho ještě. O čem je skupina, je tedy nabíledni, v samotné definici skupiny se nachází tato výzva: „Sdílejme a otevírejme si oči limitujícím strukturám. Dennodenní malé i obrovské vločky, které v součtu tvoří tu lavinu patriarchátu, který tak či onak omezuje většinu z nás, ženy i muže.“
Jistá Alena Julie Nováková se Horákových slov chytila a napsala na Horákovu adresu: „Bububu, Jakube, bude nás přibejvat! Dokonce ze svý dcery zvládneš vychovat feministku ty sám. Každý dítě bude přirozeně rebelovat proti zaprděnýmu pantátovi, co se veřejně kámoší s Landou a ujíždí na Tublatance. (I když to už jsou jen takové dortové třešínky.)“ A popřála jeho dceři vše nejlepší. (Tublatanka je slovenská rocková kapela – pozn.red.)
Horák si chtěl zřejmě ponechat poslední slovo, takže sepsal dlouhý traktát o tom, že autorka trpí projekcí. „Oceňuju, že se mnou skupina Everyday Patriarchy Bullshit právě navázala spojení, a právě jsem si tam zažádal o členství, vyplnil jsem otázky a doufám, že mě přijmou. Mám-li to analyzovat, tak v první řadě děkuju za přání dcerce. Měla teď narozky a moc děkuju,“ začal vlídně.
Horák souhlasí, že feministek bude přibývat, protože rozvrat partnerských vztahů je neodvratitelný a přidává důvody:
„1. Především je to neznalost funkčního partnerského vztahu od rodičů – 40 % dětí dnes nemá tento zážitek a nepokládá ho za nutnou součást života = ve snaze odvrátit úzkost se vyhraňuje vůči těm, kdo podobný zážitek mají, a tím deprivovanou bytost domněle trápí. To trápení je velmi zajímavý bod – já se totiž domnívám, že touha po takovém vztahu je biologická potřeba, se kterou – protože jsme sociální savci – nikdo z nás žádným myšlením nic nedokáže pohnut.
2. Dalším důvodem je existence sociálních sítí, kdy každý postižený nějakým údělem se přimkne ke stejně postiženým a hledá si tam právo pro ospravedlnění trvání své situace, namísto toho, aby se napřímil/a a hledal/a si vlastní cestu, kdy dojde k plné seberealizaci.
3. Třetím důvodem je existence pornografie a modelingového průmyslu, které deprivují těch 95 % lidí, kteří neodpovídají vysněnému standardu. K tomu existují cesty, jak s tím zacházet, jmenuje se to, že MUSÍŠ SÁM/SAMA NĚCO DOKÁZAT. Tak například já fyzicky neodpovídám modelingovému standardu, ale protože jsem spisovatel, tak mi to je jedno, pokud pomocí toho cheatu stejně dosáhnu svého cíle. Stejně jako jsem to dokázal coby jeden z těch 05 %, dokáže to každý, kdo dokáže realizovat vlastní cenu. Jinak se utopí ve frustracích a postupně zemře.“
Fotogalerie: - Díky, pane Hermane
Pokud slečna AJN nazývá překonání této bariéry „zaprděným pantátou“, jedná se o projekci její zkušenosti s vlastní otcovskou figurou, tzn. otec, otčím atd. Překonání této bariéry je nutné i v případě, že otcem nebyl někdo vnímaný (z projikovaného hlediska matky) jako podřadný, ale i když to byl výkonný, nezaprděný otec, jako Karel IV. nebo T. G. Masaryk.
Opustit svého otce je vždy nutné. Tady jen z důvodu vlastního rozvoje vnímejme to, co cítíme – tzn Václav IV. si patrně o svém otci Karlu IV. myslel že to je tyran, opustil mě atd. Nicméně termín zaprděný pantáta bude zcela jasně nikoli obecný, ale je součástí vnitřní projekce pacientky.“
Fotogalerie: - Vesnice roku na Hradě
A ve třetí části obviňuje autorku, že nezná ani kapely, které zmiňuje v příspěvku. „Tublatanka, Landa, vzhledem k tomu, že pacientka nemá osobní zkušenost s těmito ‚idoly‘, tak se zjevně jedná o snahu ukotvení otcovských představ, a v momentě, kdy jí to nebylo umožněno, je odmítnout a alepoň tím získat satisfakci v podobě identity získané odmítnutím. Pokud vím, Dan Landa se k dcerkám chová skvěle, rodinné poměry kluků z Tublatanky neznám a pochybuji, že je zná i pacientka, jde tedy o zjevnou projekci, směřovanou k vůdcům PATRIARCHÁLNÍHO KONCERTOVÉHO KULTU, tedy opět o odmítnutí otce v symbolizované podobě.
Zde se tedy nabízí možnost namísto vnímaného patriarchálního landovsko-tublatankovského kultu založit vlastní kapelu, nebo firmu – v podstatě pohnout prdelí a namísto debat něčeho sama/sám dosáhnout. Jako jsme to dokázali my všichni, i přes nepřízeň otců, matek a dalších problémů – zkrátka stvůr, které nás zrodily a pak po nás za to chtěly, abychom se aspoň naučili chodit na nočník, když už nás ty zrůdy pro vlastní potěšení přivedly do tak krutého světa.
Za to ale Jakub Horák nemůže,“ zakončuje marketér svou odpoveď a dodává: „Jinak je to přesné, ne, Alenko?“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
