Česká republika je připravená podpořit zákaz dovozu ruské ropy do Evropské unie, pokud bude mít odklad do té doby, než bude navýšena kapacita ropovodů. Ve středu to po jednání kabinetu prohlásil premiér Petr Fiala. Odklad chce uvést o dva až tři roky. Nepřipadá vám to eufemisticky řečeno jako věta z nějaké absurdní frašky? Vždyť je to v podstatě groteskní anachronismus? Je sněmovní opozice (ANO a SPD) dostatečně důrazná v boji s vládou?
Anketa
Tak se vraťme zase pěkně zpátky na zem, když už nám nebe nadělilo (respektive bohužel my sami) Fialovu vládu. Slováci a Maďaři jsou proti, Němci se ocitli v kleštích, které si na sebe ovšem sami dlouhodobě vytvářeli - to všechno jednoznačně referuje o tom, že EU se v této věci nesjednotí. Pokud tedy nebudeme brát v potaz souhlas typu – my souhlasíme, ale tři roky ještě vlastně nesouhlasíme – to je přece k smíchu! Naopak, když vydáme takovéto primitivní signály, tak to může být Rusům leda tak pro legraci a zareagují tak, že všechny kohoutky naráz zavřou - a vyřeší tu situaci za nás. Čímž nám (Evropě) alespoň názorně předvedou, jak by to tady s okamžitým nástupem nulového importu jejich fosilních paliv reálně vypadalo.
Hovořil jste o Německu – nakolik se jeho politický odklon od Ruska, jenž se ovšem počítá zatím jen v řádu týdnů, zobrazil i v té otázce importu ruského plynu a ropy, když Němci otevřeně říkají, že při absenci těchto komodit (z Ruska) by nastal v německé ekonomice naprostý chaos? Nastal tam nějaký progres?
Tady je potřeba podívat se do historie, kde vidíme, že až na období 1941-1945 k sobě Rusko a Německo měly vždy velmi blízko a navázaly úzké diplomatické a obchodní vztahy. Ale zatím jsem si tedy nevšiml, že by někdo udělal něco pro to, aby se tu vazbu podařilo rozetnout. To je spíše součást oficiální americké doktríny – oddělit tyto dvě země od sebe. Ale musíme si uvědomit, že v tuto chvíli Němci nejsou jen spotřebitelem, ale i dovozcem ruského plynu, takže zastavení dodávek plynu by tvrdě dopadlo na další země, hned v první řadě samozřejmě na Česko.
Německý kancléř Olaf Scholz je kritizován jako velmi nerozhodný a také nevýrazný politik, zatímco Emmanuela Macrona, který byl čerstvě znovu zvolen francouzským prezidentem, mnozí považují za jakéhosi mluvčího Evropy a vedoucí osobnost EU, přebírající otěže po Angele Merkelové.
Tak s tím já rozhodně nemohu souhlasit. Emmanuel Macron je pro mě nedospělý politik.
Nicméně tento, jak vy říkáte nedospělý politik si v tomto týdnu volal (už poněkolikáté během konfliktu na Ukrajině) s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, se kterým (patrně) domlouvá uzavření míru i možné kompromisy a navenek velmi sebevědomě vystupuje jako zástupce či dokonce zachránce Evropy, který jediný má sílu a mandát válku ukončit a dosáhnout konsensu.
Tady je především otázka, jaké kompromisy on může vůbec Putinovi nabízet? Vždyť jakákoliv jiná geopolitická konstelace, než ta, daná reglementem Budapešťského míru, který v roce 1994 přesně definoval, jak má být území Ruska a Ukrajiny uspořádáno, je v zásadě špatná. Cokoliv, co bude mimo tento rámec, nazývám jednoznačně prohrou a je to pro mě nepřijatelné. Nemůžeme ustoupit agresi a imperiálnímu tlaku Ruska. To by byla velká a dost možná osudová chyba!
Obáváte se, že Rusko stále zahrnuje do svého perimetru i oblast bývalého východního bloku?
Podle toho, že prezident Putin se opakovaně odvolává na geopolitické uspořádání sfér vlivu, které vzešlo z konferencí čtyř vítězných mocností (USA, Velká Británie, Francie a SSSR), konaných během a těsně po druhé světové válce, tak obavy určitě mám. Rusko nás a další země východní a střední Evropy v čele s Polskem zkrátka vidí jako oblast, kterou by mělo mít pod kontrolou, která mu vlastně historicky po právu náleží, což je sice absurdní, ale i na základě dobře cílené propagandy tomu většina Rusů prostě věří.
Fotogalerie: - Výročí Pražského povstání
Rusko skutečně spustilo velmi intenzivní protizápadní kampaň, která v lecčems připomíná někdejší Goebbelsův experiment v době nacistické Třetí říše. Mluvíme-li o rusko-německých vztazích – proč nepoužít takovéto přirovnání, co říkáte?
Je to skutečně zajímavý příměr, částečně nepochybně relevantní, nicméně je zde jedna odlišnost a právě na ní, na tuto strunu, ruští propagandisté brnkají nejvíc – zkrátka je to ta idea velké, širé, rodné Rusi. Každý Rus to v sobě má nějakým způsobem zafixováno a zakódováno, každý Rus chce, aby jeho země byla znovu velmocí - a on byl její součástí, stačí jenom šikovně ty megalomanské manýry vytáhnout na světlo a patřičně akcentovat a správně nasměrovat. Upřímně řečeno, pro mnoho Rusů byl největší životní tragédií rozpad Sovětského svazu.
Souhlasíte s názorem, že Ukrajinu čeká několikaletá opotřebovávací válka?
Ano, v tom jsme, myslím, za jedno. Já tipuji, že nejbližší termín pro jakoukoliv dohodu je tak rok 2025! Nicméně pokud jde o mezinárodní právní dokumenty rozdělující geopolitické sféry vlivu a explicitně deklarující, kdo na co má vlastně právo a nárok, tak tady cítím obrovský deficit, protože od Helsinek 1965 se žádný takový zásadní dokument (z historie známe například Vestfálský mír, Versailleskou dohodu) nezrodil. A přitom je nemálo důvodů, proč by se tak mělo stát. Vidíte, že Rusové evidentně nestrávili rozdělení SSSR a faktickou prohru ve studené válce – a důsledky neseme nyní. Jakoby těch 30 let od pádu Sovětského svazu vlastně ani nebylo. Pořád tu cítíme ty letité pořádky minulosti, protože se nikdo nenamáhal, aby dejme tomu právě po rozpadu SSSR nebo v souvislosti se vstupem zemí střední a východní Evropy do EU a NATO, podobný fundamentální dokument realizoval. To totiž není jako nějaký slet ekologických aktivistů, taková věc se připravuje léta a pracuje se na ní jako na zásadní platformě pro budoucnost. A tu bohužel já tady postrádám. Když o tom teď začne někdo vážně uvažovat a začne na tom i pracovat, tak stejně dřív než v roce 2030 to nevznikne, respektive nebude to prosazeno a odsouhlaseno. A do té doby může každý po každém střílet a hledat si pro sebe tu nejvýhodnější pozici.
V médiích je v posledních dnech intenzivně propírána informace, že Rusko na Den vítězství (9. května) odpálí nějaký další ohňostroj, že přinejmenším vyhlásí Ukrajině oficiálně válku, což Kreml (jak také jinak) vehementně popírá, ale to skutečně není „směroplatné“ Máte z toho obavy?
Víte, já mám obavy pouze z věcí, které dělám já sám, nemůžu mít obavy z věcí, které nemůžu ovlivnit.
No, v tomto případě byste asi měl. Když hrajete šachy, taky musíte předvídat…
Ano, ano, předvídat nejlépe dva až tři tahy soupeře, které provede, to máte pravdu. Ale já vidím, že to Rusko má bohužel momentálně náskok minimálně jednoho, dvou tahů. A já se především ptám, co hodlá dělat Evropa, jakou budeme mít protihru a strategii kromě přitroublého dohadování se, kdo dřív zavře kohoutky s plynem a s ropou!
Konsekvence války na Ukrajině - zdražuje se vše, nejenom pohonné hmoty a energie, které pochopitelně tomu zdražení také výrazně napomáhají, ale najednou se řeší i obilí a další plodiny a suroviny – do jaké míry jsme podle vás v tuto chvíli jako země soběstační?
Se soběstačností jsme se rozloučili už dávno. Jsme zkrátka jednou součástkou ve velkém globalizovaném světě, kde to, co vypěstujeme, kupříkladu obilí, tak okamžitě exportujeme dál. A pak je ten import a tak je to se vším. Přesto se domnívám, že ještě nejsme zcela ztracení a je zde určitý potenciál pro alespoň částečný restart naší soběstačnosti. Nejde pochopitelně jen o zemědělství, enormní bude spotřeba energií a my se musíme rozhodnout, jaké komodity a odkud zařadíme do škatulky export a co jsme naopak například určitou modifikací výroby schopni zabezpečit vlastními silami. Podívejte se kupříkladu na Venezuelu – největší naleziště ropy na světě – všechno odhodili a soustředili se jen a jen jedním, jediným směrem na ropu. A teď jsou vyřízení, ropa krachla a oni jsou de facto bezmocní a zcela nesoběstační a hlavně neschopní tu soběstačnost revitalizovat.
Fotogalerie: - Schůze o čtrnácti miliardách
Venezuela má ropu, my zase řepku olejnou…
Tak...(smích). To je taky příklad.
Dobrá, dejme tomu, že máme na co navazovat, ale to už je přece jen historie. Jsou tu kvalifikovaní lidé, kteří nám tu soběstačnost, alespoň částečnou – pomohou realizovat?
No, v mnoha oblastech bohužel nejsou. Kvalifikace občanů každé země je její největší bohatství. Představte si, že bychom třeba dnes chtěli postavit jadernou elektrárnu. No, to je naprosto nereálné. Ale jak říkám, není to ztraceno, pokud začneme – a včera bylo pozdě – na té soběstačnosti maximálně pracovat a usilovat o ni všemi prostředky a ve všech klíčových oborech.
Poslední otázka, samozřejmě populistická - byli jsme v době komunismu jako země soběstačnější, než dnes?
Nesporně ano. Jako Československo jsme skutečně byli schopni zajistit a zabezpečit alespoň většinu základních věcí, samozřejmě s výjimkou tropického ovoce a dalšího v té době nadstandardního artiklu. A faktem je, že zde byly vytvořeny rezervy a zásoby pro stav nouze na 30 dnů. Dnes je máme maximálně tak na 30 hodin.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Tomáš Procházka
