Vítáte konsolidační balíček, který vláda protlačila Sněmovnou?Anketa
Vysvětluje tím mimořádně špatný vztah nastupujícího slovenského premiéra a slovenské novinářské obce, který, jak se ukazuje, bude hodně napjatý.
Na Slovensku byla v týdnu podepsána koaliční smlouva mezi stranami Smer-SD, Hlas-SD a SNS. A ještě předtím poslanec Slovenské národní strany (SNS) Peter Kotlár hovořil o tom, že by nemusely být poskytovány rozhovory „hanbě žurnalistiky“. Tím byly míněny deníky SME, Denník N, Aktuality, Nový Čas, a televize Markíza, JOJ, TA3, a dokud se zásadně nepromění, tak i veřejnoprávní RTVS.
Luboš Blaha, místopředseda nejsilnější vládní strany Smer-SD, označovaný za „Ficova zlého muže“, o nich hovořil rovnou jako o „dezinformačních médiích“ a rovněž naznačil, že zmíněná média by nemusela dostávat informace z vlády.
„Proč by se nemohlo stát, že třeba Markíza bude citovat například Hlavné správy, Infovojnu nebo Slobodný vysielač, když bude mluvit o nějaké důležité informaci z vlády? Dovedu si to velmi dobře představit,“ zmínil jiná média, která jsou mainstreamem a neziskovým sektorem často označovaná za dezinformační nebo proruská.
Psali jsme:
Nebylo jasné, zda oba poslanci hovoří pouze za sebe, nebo zda se z toho může stát zásada celé Ficovy parlamentní většiny.
Přesto ParlamentníListy.cz zajímalo, zda je reálné, že by „kavárenské“ sdělovací prostředky měly třeba problém sehnat akreditaci na vládní tiskovky. Také jsme se ptali po příčinách, proč je veřejná debata u sousedů polarizována tak moc, že z vlády zaznívají nápady na takto krajní krok.
Oslovili jsme dvě osobnosti, které se orientují v bratislavské mediální i politické scéně a zároveň si od jejích každodenních válek udržují odstup.
Petr Bohuš je dlouholetý žurnalista a mediální manažer, který na Slovensku působil jako novinář, moderátor i ředitel programu zpravodajské televize TA3. Publicista Milan Žitný sleduje a komentuje slovenskou politiku již od té doby, co se po roce 1989 začala rodit.
„Takový bojkot lze sotva v reálném veřejném životě udržet. V politickém prostoru se nedá na sto procent vyhnout kontaktu s médií a dokonce vést s nimi válku typu kdo s koho,“ hodnotí plány koaličních poslanců Milan Žitný. A dodává, že na Slovensku to není první pokus ignorovat média – a že už v devadesátých letech se o to pokoušel Vladimír Mečiar.
„Mečiar měl své novinářské lokaje, ovládal veřejnoprávní televizi i rozhlas, měl k dispozici jednu menší komerční televizi VTV, jeden či dva deníky i dva či tři týdeníky: s těmi komunikoval, s jinými se nebavil. A když, tak na pěstí,“ připomíná Mečiarovu slavnou výhrůžku „ještě jednou se mě na to zeptáš a jebnu ti takovou, že se neprobereš,“ kterou televiznímu novináři odpověděl na dotaz ohledně financování Mečiarovy vily.
Žitný si ale pamatuje, že to nebyl Mečiarův první incident tohoto typu. Ještě za Československa prý Mečiar honil po Federálním shromáždění Ladislava Špačka, tehdy redaktora veřejnoprávní televize, s křikem „nakopu ti prdel, hajzle“.
Mečiar ale zacházel ještě dále. „Na jaře 1994, když jeho vláda musela skončit poté, co mu parlament vyslovil nedůvěru, jeho ministr dopravy dal pokyn okamžitě vypnout vysílače, které šířily na základě řádné smlouvy signál stanice Radio Svobodná Evropa (RSE) na Slovensku,“ vzpomíná Žitný.
Obecně ale podle něj platí, že v podobných zákopových válkách jsou silnější média, už proto, že mají obvykle delší životnost než dotyční politici.
Konspirační obludárium?
Petr Bohuš vnímá slova obou poslanců především jako výzvu novinářům, aby se „napravili“. „Chování a dotazy některých novinářů na různých tiskovkách byly a jsou hanbou. Ostudou pro řemeslo. Nedůstojné i pro aktéry, novináře, co dotazy pokládají. Dá se říci, že jde o jeden ze základních prostředků manipulace, o novinářský aktivismus. Někteří novináři nechtěli a nechtějí hledat pravdu, ale především se snaží očerňovat lidi, kteří jsou jim nebo jejich šéfům proti srsti. Nejsou schopni pochopení a nadhledu,“ popsal situaci.
Doplňuje, že pan Kotlár má sám zkušenost z médií, v posledních letech provozoval televizi jménem Slovan. „Sám má jistě dost zkušeností s tím, jak sledoval svět z druhé strany, na co přicházel, co objevoval při odkrývání pravdy ve své televizi ohledně covidu, politiky na Slovensku, války na Ukrajině a o dalších tématech. Jistě viděl často odlišné nebo dokonce zcela jiné informace, než to, co prezentují takzvaní novináři oficiálních médií,“ vysvětluje.
Milan Žitný to vnímá podobně. „Sociální sítě přinášejí změny, umožnily vznik a růst alternativní scény a dochází k bizarnímu vývoji – tzv. mainstreamová média se sama označují jako seriózní, což se naplno ukázalo v době covidové hysterie, že je to lež. Tímto přístupem ona média jen posílila pozice alternativní mediální scény, o níž se tzv. mainstream vyjadřuje pohrdlivě jako o konspiračním obludáriu,“ podotýká. Válka na Ukrajině, která k nálepkám přidala nejrůznější variace slov Rusko a Kreml, podle něj příkopy ještě prohloubila.
Fotogalerie: - Čekání na Fica
Bohuš vysvětluje, že na Slovensku vypadá mediální krajina podobně jako u nás v ČR v tom, že řada sdělovacích prostředků se cíleně stává nástrojem vládnoucího estabilishmentu. Příkladů je spousta, spojuje je ochrana koalice Matoviče a Hegera a ovšem prezidentky Čaputové, a absolutně jiný metr vůči Robertu Ficovi.
Dodává, že končící vládní estabilishment se na Slovensku brání, včetně zásahů komanda z Národní kriminální agentury, která už před volbami zadržela kandidáta Smeru a bývalého policejního prezidenta Tibora Gašpara. Po volbách komando navštívilo třeba nově zvoleného poslance SNS Huliaka, kvůli jeho výrokům na adresu LGBT osob.
Ohledně médií by ale neměl takové obavy. „Novináři jsou lidé slušní i neskromní, profesionálové i sluhové, a to na obou stranách barikád. Svět není černobílý, ale v zásadě je možné říct, že mainstream slouží pánům a že alternativa bojuje o pravdu v zájmu lidu,“ říká. Nepochybuje, že část maistreamu už teď větří úspěch Roberta Fica a začne se k němu chovat jinak.
Podle Milana Žitného sledujeme na straně médií pozoruhodný obrat. „Nálepkování typu ‚konspirátoři‘, ‚dezinformátoři‘ apod. patří zcela zřetelně do arzenálu totalitárních mocenských nástrojů, a přesně tyto metody jsme v devadesátých letech viděli v mečiarovských médiích,“ připomíná. Kurizitou je, že ze statečných novinářů, kteří se tehdy mocnému politikovi stavěli, se dnes staly „nekompromisní aktivistické úderky, jež sveřepě vyhánějí z veřejného prostoru vše, co nepasuje do jejich mustru“. Chybí jim podle Žitného už jen uniformy.
„Téměř všechna média na Slovensku, jež něco znamenají, stojí na jedné straně. Nechci zde rozepisovat tabulky podílníků, vlivy a nevlivy, raději budu pro lustraci citovat jisté nejmenované šéfredaktory, kteří po začátku invaze ruských ozbrojených sil na Ukrajinu brífovali své podřízeně větou: ‚My nyní stojíme na správně straně!‘,“ vysvětluje.
Historky o proruském Ficovi jsou podle něj přehnané, ale jako propagandistický klacek na nepohodlného politika bohužel fungují.
Fico a novináři
Vztah staronového ministerského předsedy a slovenské novinářské obce byl podle obou oslovených napjatý vždy.
„Když Robert Fico poprvé vyhrál volby, bylo to myslím v roce 2006, zrovna jsem působil v Bratislavě jako ředitel programu televize TA3, sledoval jsem události z první ruky. Robert Fico a Smer nechali novináře stát venku až do noci nebo do rána před budovou, už si přesně nevzpomínám, kde lidé ze strany Smer sledovali průběh volebních výsledků,“ vzpomíná Bohuš.
Milan Žitný souhlasí. „Robert Fico si nenávist obecně novinářů, Soros sem, Soros tam, sám přivolal a vybudoval, když hned v začátku své úspěšné politické kariéry zvedl válečný prapor a vyrazil proti médiím žalobami a podáváním trestních oznámení za kdejakou prkotinu.“
Psali jsme:
Sám byl přímým účastníkem jednoho takového incidentu v samých začátcích Ficovy kariéry. „Když se Robert Fico ještě jako opoziční politik vrátil z Moskvy před parlamentními volbami 2002 a na tiskovce sdělil, že stane-li se premiérem, prosadí dostavbu dvou bloků jaderné elektrárny Mochovce. Na otázku mladého redaktora, zda mu cestu do Moskvy financovala ta společnost, jež byla sponzorem nedávné konference o dostavbě elektrárny, začal Fico na novináře křičet,“ vzpomíná.
Bohuš si vzpomíná i na vyloženě bizarní incidenty, ukazující na vztah novinářů a Roberta Fica. „Vzpomínám si, jak Fica novinář naháněli po posečeném poli, aby se ho ptali na vztahy s bývalou modelkou Máriou Troškovou, která pracovala u něj v kanceláři vlády. Nedůstojné bylo, jak novináři pobíhali po poli s podivnými otázkami, nedůstojné bylo i Ficovo mlčení,“ vzpomíná na roky starý příběh.
Oběma stranám by podle něj prospělo více vzájemného pochopení a respektu.
Vláda neziskovek končí?
Robert Fico ale naopak, zdá se, nastupuje velmi zostra. Při podpisu koaliční smlouvy pronesl, že „dnešním dnem na Slovensku končí vláda nevládních organizací“.
Podle Petra Bohuše politické neziskovky ovlivňují veřejné mínění, aniž by k tomu měly jakýkoliv mandát. On to osobně vnímá jako neférové jednání vůči občanům, které by mělo skončit.
„Člověk se až diví, co všechno jsou schopni vyprodukovat ze svých úst, jaké mají pro společnost nezdravé myšlenkové pochody. Jsou kolikrát proti lidství, proti přírodě,“ říká.
„Neziskovky jsou silný a těžký kalibr. Nebude snadné odebrat jim jejich výsady a moc. Může sice dojít ke změně legislativy do podoby, jakou známr z USA nebo z Ruské federace, kde jsou definovány jako cizí agentury, pokud přijímají finanční prostředky ze zahraničí, což se ale dá různě obcházet. Zakázat jim politickou činnost, kterou bez diskuse vyvíjejí, řekněme na občanské bázi, by znamenalo omezení svobody projevu,“ zamýšlí se publicista Žitný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
Ladislaw
