„Fidelovi je devadesát. Dědil by parádní latifundia. Smetánce, podlézající Americe, hodil rukavici už jako studentský lídr. Podobně startovali i Solana a Barroso, Cohn-Bendit nebo Joschka Fischer. Pak ovšem ráčili zmoudřet. Hoví si v poturčenecké gáži. Fidela nezlomila ani porážka první gerily. Druhá už pajzlům pro gringos zavřela krám. Kuba je Ostrovem svobody,“ zmínil ve svém komentáři Skála. Podle něj mu Praha pomohla mezi prvními. 

Castra pochválil za to, že za ty, komu se ubližuje, umí nasadit i krk. „Jihoafrickou agresi proti Angole porazily kubánské pluky. Dorazily tím i režim apartheidu. Desetitisíce kubánských lékařů a sester pomáhají v zahraničí dodnes. To díky nim vidí miliony těch, kdo by se jinak šourali s bílou holí,“ zmínil Skála. 

Castrovo charisma jej podle jeho slov dostalo i zblízka. „Hned čtyřikrát. Poprvé s medailí Mezinárodního svazu studentstva. K Fidelovým šedesátinám. Byla to strhující debata. O dluhové pasti, do níž se hrnuli i někteří spojenci. I o obavách z vylomenin ‚katastrojky‘. V našem hnutí jsme budovali široké aliance, opřené o společné zájmy. Své krédo ani přátele jsme přes palubu neházeli. Havaně chvíli trvalo, než to uměla rozlišit. Když jsme tam pořádali světové akademické fórum, na zahájení přišel Carlos Rafael Rodríguez. Fidel nasadil dálkové detektory. Dorazil až na závěrečné jednání. S Gabrielem Garcíou Márquezem,“ poznamenal Skála s tím, že Fidel jen stěží zadržuje pohnutí, pět set lidí aplauduje vestoje.