Podle Habermase je dohoda špatná v mnoha směrech. „Zaprvé výsledek onoho jednání je nemoudrý. A i když bychom uvažovali, že jsou ty dusivé podmínky dohody správný postup, nikdo nemůže čekat, že reformy uskuteční vláda, která sama přiznala, že s těmi podmínkami nesouhlasí,“ říká Habermas.
Dohoda nedává smysl ani po ekonomické stránce, jelikož „ta toxická směs nutných strukturálních reforem státu a jeho ekonomiky... úplně odradí vyčerpané řecké obyvatelstvo a zabije jakýkoliv impulz k růstu,“ vysvětluje Habermas.
Řecko podle něj získalo status „protektorátu, což otevřeně odporuje demokratickým principům Evropské unie“, píše Habermas a dodává, že je zároveň potupná vůči levicové řecké vládě, a není možné tento krok nevidět jako trest.
Škoda byla napáchána, ale Německo si ještě stihlo přisadit, když „ministr financí Schauble hrozil Řecku odchodem z eura, čímž se beze studu projevil jako vrchní evropský autoritář“. „Bojím se, že německá vláda včetně svojí demokratické frakce zahodila za jednu noc veškerý politický kapitál, který lepší Německo získávalo poslední půlstoletí,“ říká Habermas.
Důležité je si také uvědomit, že ačkoliv Tsipras chtěl dlouho jednat o restrukturalizaci dluhu, což je krok, který je třeba i podle MMF, tedy jednoho z řeckých věřitelů, ani Berlín, ani Brusel o této možnosti nechtěly slyšet. Ve chvíli, kdy posílil Tsipras svoji vyjednávací pozici za pomoci referenda, kde se většina řeckého národa vyjádřila proti přijetí podmínek, Troika je smetla ze stolu a vnutila Řecku podmínky ještě přísnější.
Vzniklá krize je příčinou „ekonomických důvodů a politických selhání“. Měnová unie bez společných finančních a ekonomických postupů akorát rozšiřuje rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Problém je také v evropské radě, která místo toho, aby jednala v zájmu společné EU, myslí jen na svoje voliče. „Jsme chyceni v politické pasti,“ říká Habermas.
„Klíčová rozhodnutí jsou v rukou evropské rady, komise a centrální banky, jinými slovy institucí, které buď nejsou dostatečně legitimní k takovým rozhodnutím, nebo nejsou demokraticky volené,“ upozorňuje Habermas a dodává, že hlavním poháněcím tohoto „technokratického vydlabávání demokracie“ je neustálá deregulace trhu na úkor sociálního státu.
Jediné, co lze podle Habermase dělat, abychom předešli neustále rostoucím sociálním nerovnostem a „oddemokratizování“, je změna politického uvažování. „Měnová unie musí být schopna jednat v nadnárodním prostoru,“ tvrdí Habermas.
Jürgen Habermas, emeritní profesor filozofie na Goetheho univerzitě ve Frankfurtu, narozený v Düsseldorfu v roce 1929, je německý filozof a sociolog zabývající se sociálními a politickými teoriemi a mnohými je ve svých 86 letech stále považován za jednoho z předních myslitelů našeho světa.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
