„Přežije Dannebrog 800 let, nebo ji noví Dánové nahradí? O nic menšího se v současném Dánsku nehraje. Dánové patří ke starým a hrdým evropským národům. Respektují své státní symboly a uznávají svou královnu, která v čele skandinávského státu stojí 45 let. Vlajku, které se zde říká Dannebrog a jež představuje bílý kříž na červeném poli, můžete spatřit na mnoha místech,“ začíná historickým exkurzem Forejt.
V zemi totiž podle něj vrcholí diskuse týkající se změny struktury společnosti v souvislosti s imigranty. „Jejich masový příliv ve velmi rychlém sledu zásadně změnil demografické složení regionů. Politici na půdě parlamentu otevřeli debatu, zda je pro další rozvoj Dánska přijatelné, aby se Dánové dostali v některých oblastech do menšiny. Vzniklé obavy se promítly i do nedávno přijaté deklarace. Základní otázkou se stal vlastní pojem ‚Dán‘,“ konstatuje Forejt a uvádí, že Dány rozhodně nelze podezírat z xenofobie, neboť Dánsko se ke každému, který zde hledal nový domov, chovalo s pochopením.
V současné době však podle něj narůstá počet žadatelů o azyl ze zcela jiného kulturního prostředí. „Jejich koncentrace na jednom místě vedly k zachování jejich skupinové ‚pospolitosti‘ a tím úspěšnému bránění se asimiliaci,“ dodává se slovy, že nervozita společnosti z budoucnosti roste.
- Původní text ZDE
„Pokud se v některých částech země skupina uprchlíků stane trvale většinovou, začne časem logicky ovlivňovat místní dění a přizpůsobovat ho sobě bližším a srozumitelnějším podmínkám běžného života. Mohlo by se tak třeba stát, že noví ‚Dánové‘ nebudou státní vlajku s křesťanským symbolem považovat za ‚svou‘ a jako takovou ji budou logicky chtít nahradit něcím ‚neutrálním‘. Dánskou historii, která s ní úzce souvisí a jejíž je viditelným a hrdým symbolem, budou brát za čistě učební látku, nikoli za součást národní identity. Pokud s ní vůbec budou chtít být obeznámeni,“ varuje Forejt.
A všímá si i slov královny Margrethe II., jež se v poslední době zapojila do debaty. „Není automatické a přirozené, že se někdo stane Dánem jen tím, že žije v Dánsku. Takto to nutně nefunguje,“ řekla mimo jiné.
„Domnívali jsme se, že integrace těch, kteří přicházejí, proběhne sama od sebe. Přišlo nám logické, že když někdo běžně chodí po ulicích Kodaně, pije místní vodu a jezdí místními autobusy, stane se brzy Dánem. Protože to bylo ‚zřejmé‘ nám, mysleli jsme, že je to zřejmé i těm, kteří se zde usadili a žijí s námi. Nebylo a není tomu tak…“ podotkla také.
Její postoje však Forejt rozhodně nevnímá jako xenofobní. „Ne, zde jde o něco jiného než o obavu z cizinců. Zde je o ochranu principů a hodnot, na kterých stojí dánská společnost po staletí. Jde o jejich zachování do budoucnosti. Snad Dánsko současné krizi odolá. A Dánové budou i nadále vzhlížet na krásnou červeno-bílou vlajku s hrdostí a dojetím,“ uzavřel.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
