„Bylo-li záměrem tvůrců zdiskreditovat všechny pozvané hosty, pak moderátor Pokorný zvládl svou roli dokonale. V takovém případě však tvůrci znemožnili i vedení televize, které pořad představuje coby publicistický formát.“ Kandidát na senátora za Alternativu pro Česko, mediální analytik Radim Hreha se pustil do vysílání veřejnoprávní televize a na posledním dílu pořadu Souvislosti nenechal nit suchou. Píše o tom na svých webových stránkách. Podle Hrehy nejen že hosté byli vybráni „prvoplánově“, ale také debatovali hodinu o něčem, co neexistuje, tedy o strachu z neznámého fenoménu ve společnosti. „Důsledky integrace a migrace v bývalých koloniálních zemích jsou všeobecně známé, tudíž o žádném strachu z neznámého nemůže být řeč. Strach či obavy většiny zorientovaných občanů totiž plynou právě z konkrétních důsledků integrace a vzniku paralelních společností v západních zemích EU. Uvedený fakt dokonale ignoroval moderátor Pokorný, který se snažil diváky přesvědčit o své neznalosti i absenci kritického myšlení, když kecy o strachu z neznámého rozvíjel i dále,“ píše analytik.
V českých médiích prý chybí základní předporozumění tématu
Hreha se pozastavuje také nad vystoupením právničky Kláry Kalibové, která byla jedním z hostů pořadu a prohlásila, že za vše mohou média, která podle ní podněcují rasistické nastavení společnosti, aniž by s tím uprchlíci jakkoliv souviseli. „Svoji unikátní kompetentnost doložila upřímnou hláškou o tom, že v českých médiích postrádá základní předporozumění tématu,“ popisuje analytik. Zmiňuje také sociologa Hartla, který popsal hrozné výsledky sociologických průzkumů: „Drtivá většina společnosti (80–90 %), tedy podle něj v zásadě všichni, mají strach z neznámého fenoménu!!! A iracionální strach z neznámého, netušeného, co nemá žádné pevné obrysy, je podle něj nejhorší,“ uvádí Hreha.
Merkelová neuspěla, nebo uspěla ve volbách? Prouprchlická politika prý nehraje roli
Za první vrchol pořadu považuje analytik reakce na otázku Jana Pokorného ve znění: „Jak vysvětlit, že máme strach z muslimů, přitom je většina obyvatel vlastně nikdy nepotkala?“ „Právnička Kalibová ho však trumfla, když uvedla, že je to důsledek absence kritického myšlení, tedy pasivní přijímání mediálních výstupů. Záhy však pochválila zahraniční média, která kupříkladu volební neúspěch Angely Merkelové komentovala střízlivější optikou než česká média. Brilantnost svého kritického myšlení pak názorně dokumentovala odsouzením českých médií, která podle ní volební propad Angely Merkelové nesprávně připisovala její prouprchlické politice,“ píše Hreha s tím, že v té chvíli vystavila tvůrce pořadu podezření z jakéhosi unikátního satirického přístupu k publicistickému formátu, o němž vedení ČT nemá ani potuchy. Formát pořadu pak podle analytika ještě umocnil Petr Pithart, jenž s konečnou platností potvrdil, že role satirika je mu podstatně bližší než role politika: „Jeho óda na politickou odvahu německé premiérky stála za to, stejně jako jeho zoufalé charakteristiky Británie, Spojených států, Maďarska či Polska. Poté se v něm hnulo svědomí, a tak se vrátil domů do Česka a k překvapení všech konstatoval, že vlastně u nás je to nejméně špatné. A podle něj to ani horší nebude. „Musíme se o to všichni přičinit i takovýmito debatami znovu a znovu,“ roztomile konstatoval Pithart.“
Celý text Radima Hrehy:
Předporozumnění Jana Pokorného a jeho hostů v České televizi
Pohrdání veřejností vedením České televize, aniž by s tím poslanci něco učinili, musíme chtě, nechtě v tomto volebním období snášet v ještě větším rozsahu, než kdy jindy. Příkladem takového přístupu byl poslední díl pořadu Souvislosti Jana Pokorného. Počínaje neadekvátní selfpromotion, tedy sebepropagaci veřejnoprávní televize v Barnumském stylu, výběrem jednobarevných až trapně nepřesvědčivých hostů, konče. Výkon moderátora celou frašku jen dokreslil, ačkoliv ani sebelepší výkon moderátora by na celkovém vyznění pořadu nemohl nic změnit.
Ale k věci. Zmíněný pořad ČT popisuje takto: „Co se skrývá za největšími událostmi a zajímavými fenomény současnosti? V živé diskusi s předními osobnostmi se dostanete k jádru věci, hlásá Česká televize a dodává: Velká společenská témata nahlížená z nejrůznějších úhlů pohledu, odborní hosté z řad vědců a intelektuálů, kontext a souvislosti těch nejzajímavějších fenoménů současnosti. To vše živě a pod taktovkou moderátora Jana Pokorného.“ Tolik virtuální realita ČT.
Chcete-li poznat skutečnost, podívejte se na záznam pořadu ze středy 14.září, který jeho tvůrci anotovali takto:
Jsou Češi rasisté? Jaké jsou příčiny naší rasové nesnášenlivosti a xenofobie? Způsobují ji předsudky vůči jiné barvě pleti? Bojíme se muslimů, protože je neznáme? Máme strach, že ohrozí naší národní identitu? Tyto a další otázky bude klást Jan Pokorný svým hostům v dalším pokračování Souvislostí. Pozvání do studia přijali bývalý místopředseda Senátu a filozof Petr Pithart; právnička a ředitelka organizace In Iustitia Klára Kalibová, která se věnuje obětem násilí z nenávisti;sociolog a ředitel STEM Jan Hartl a ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová.
Prvoplánově vybraní hosté unisono prokázali stejnou míru odtržení od reality života drtivé většiny národa, jakou trpí zpravodajci a publicisté tuzemských veřejnoprávních médií. Účastníci diskuse dokázali téměř hodinu diskutovat o něčem, co neexistuje, totiž o strachu české společnosti z neznámého fenoménu. Bylo-li záměrem tvůrců zdiskreditovat všechny pozvané hosty, pak moderátor Pokorný zvládl svou roli dokonale. V takovém případě však tvůrci znemožnili i vedení televize, které pořad představuje coby publicistický formát.
Buď jak buď, nesporným překvapením na úvod bylo Pithartovo pragmatické entrée: „Společenský diskurz strašně zhrubl, my se asi budeme pídit po tom, jak se to mohlo stát a jestli za to někdo je zodpovědný?“ Moderátor mu přitakal a předal slovo Janu Hartlovi, jenž na předřečníka navázal prohlášením o tom, že odpovědni by měli být politici, kteří neříkali něco, co říkat měli. Podle Hartla tak podcenili situaci stejně, jako občané a elity. Nicméně v dalším vstupu to popřel, když uvedl, že prakticky celá společnost má strach z neznámého fenoménu. Souhlasil tak s Magdou Faltovou, jejíž jobem je propagace a realizace integrace a migrace. Ta je přesvědčena, že máme strach z neznámého a postrádáme evropské kulturní hodnoty, protože odmítáme islámské uprchlíky. Zřejmě jí stejně, jako České televizi nedošlo, že důsledky integrace a migrace v bývalých koloniálních zemích, jsou všeobecně známe, tudíž o žádném strachu z neznámého nemůže být řeč. Strach, či obavy většiny zorientovaných občanů, totiž plynou právě z konkrétních důsledků integrace a vzniku paralelních společností v západních zemích EU. Uvedený fakt dokonale ignoroval moderátor Pokorný, který se snažil diváky přesvědčit o své neznalosti i absenci kritického myšlení, když kecy o strachu z neznámého rozvíjel i dále. Právnička Klára Kalibová pak prohlásila, že za vše mohou média. Ta podle ní podněcují rasistické nastavení společnosti, aniž by s tím uprchlíci jakkoliv souviseli. Svojí unikátní kompetentnost doložila upřímnou hláškou o tom, že v českých médiích postrádá základní předporozumnění k tématu ???
Poté se nenechal zahanbit sociolog Hartl, jenž „čte“ hrozné výsledky sociologických průzkumů tak, že drtivá většina společnosti ( 80 – 90%) tedy podle něj v zásadě všichni, mají strach z neznámého fenoménu!!! A iracionální strach z neznámého, netušeného, co nemá žádné pevné obrysy, je podle něj nejhorší. Hartl se pak přiznal, že postrádá klidné, věcné, strukturované informace, resp. stabilní vstřícné tolerantní společenské prostředí. Vystavil se tak podezření, že se mu stýská po informačním stylu totalitních médií, resp. po tehdejším homogenním vlídném a tolerantním prostředí pro všechny cizince. Možná měl na mysli valutové cizince, kteří si v bývalém Československu cítili, jako v ráji.
Poté došlo na první vrchol pořadu, který Jan Pokorný inicioval skutečně originální otázkou: „Jak vysvětlit, že máme strach z muslimů, přitom je většina obyvatel vlastně nikdy nepotkala?“ Právnička Kalibová ho však trumfla, když uvedla, že je to důsledek absence kritického myšlení, tedy pasívní přijímání mediálních výstupů. Záhy však pochválila zahraniční média, která kupříkladu volební neúspěch Angely Merkelové komentovala střížlivější optikou, než česká média. Brilantnost svého kritického myšlení pak názorně dokumentovala odsouzením českých médií, která podle ní volební propad Angely Merkelové, nesprávně připisovala její prouprchlické politice. V té chvíli vystavila tvůrce pořadu podezření z jakéhosi unikátního satirického přístupu k publicistickému formátu, o němž vedení ČT nemá ani potuchy. Formát pořadu pak ještě umocnil Petr Pithart, jenž s konečnou platností potvrdil, že role satirika je mu podstatně bližší, než role politika. Jeho óda na politickou odvahu německé premiérky stála za to stejně jako jeho zoufalé charakteristiky Británie, Spojených států, Maďarska či Polska. Poté se v něm hnulo svědomí a tak se vrátil domů do Česka a k překvapení všech konstatoval, že vlastně u nás je to nejméně špatné. A podle něj to ani horší nebude. „Musíme se o to všichni přičinit i takovýmito debatami znovu a znovu,“ roztomile konstatoval Pithart.
Magda Faltová zřejmě nepochopila satirický úlet pořadu a tak pokračovala ve svém roztomilém obviňování české společnosti k nenávisti nejen vůči muslimům, nýbrž i různým menšinám včetně nenávisti k Rusům. Tím se však mohla vystavit v některých neziskových institucích, podezření ze sympatií, či dokonce z aktivní činnosti proruské agentky. Jinak, tomu se nevyhnou, vzhledem k úrovni pořadu, ani autoři pořadu včetně managementu České televize.
Po Faltové duševním striptýzu nastal ring volný. Oba mužští diskutéři se rozjeli natolik, že zbourali celou dramaturgii pořadu. Ta se odvíjela od tabu o tom, že Češi nenávidí muslimy. Jan Hartl však sám sebe překvapil, když v souvislosti s bezproblémovým přijetím muslimských uprchlíků z bývalé Jugoslávie, roztomile konstatoval: „Teď jsme u toho, že to možná není v tom islámu, že to je možná ještě někde jinde.“ Jakmile si však uvědomil, že je na vedlejší koleji, resp, že jede v protisměru, ihned přitvrdil: “Ono je tady nepochybně té nevraživosti, anebo etnické distance poměrně hodně, jestli to jsou zrovna rasové předsudky, to si nejsem jist.“ Po dalším monologu se Hartl v čase 41:30vysílání pořadu konečně dopracoval k podstatě, kterou však nikdo z přítomných, nechtěl slyšet. Uvedl, že majoritní společnost je připravena integrovat kohokoliv, kdo se přizpůsobí jejímu stylu života. Naopak minoritu, která odmítá přizpůsobení a hodlá pouze participovat na sociálním systému, majoritní společnost neakceptuje. Tím nechtěně naznačil, že vše co odznělo do té doby, bylo pouhým mlácením prázdné slámy.
Poté si nejspíš uvědomil, že se svým pragmatickým přístupem vyčlenil z jednotného a zásadového přístupu pozvaných hostů. Rychle se proto vrátil do satirické dimenze pořadu a analyzoval termín sluníčkář tak důsledně, že Petr Pithart prohlásil, že zřejmě je sluníčkářem i on sám.
Nicméně, nejvýstižněji zhodnotil poslední díl pořadu v diskusi diváků autor pod pseudonymem Karas: „Pane Pokorný dnes nejhorší díl. Kdo měl tvořit diskuzi, když všichni byli názorově zajedno? U Pitharta už naprosto chápu jeho fungování v politice a důvod proč to nemohlo jít jinak. Bohužel tím, že tito lidé stále dostávají tolik prostoru, tak lze jenom čekat, že místo přirozeného vývoje se dočkáme právě extrému.“
- See more at: http://radimhreha.cz/predporozumneni-jana-pokorneho-a-jeho-hostu-v-ceske-televizi/#sthash.KFIlxyRq.dpuf
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
