Fučíkova socha je na Olšanech. Komunisté u ní oslavili jeho 110. narozeniny

Z poslanců se zúčastnili Jiří Dolejš, Marta Semelová, Stanislav Grospič, z europoslanců pak přišel Miloslav Ransdorf, senátory reprezentoval Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz), který byl do roku 2010 členem KSČM. Vzpomínkového aktu se zúčastnili také zástupci velvyslanectví Ruské federace a Kazachstánu, zástupci německé společnosti Ernsta Thällmanna, a také známý historik Zdeněk Mahler a básník Karel Sýs.

Shromáždění zahájil Jan Jelínek, který se nejvíce zasadil o to, aby Fučíkova socha, umístěná od 90. let v depozitech, byla umístěna na Olšanských hřbitovech, hned vedle hřbitova, kde jsou pochováni vojáci Rudé armády, kteří padli při osvobozování Prahy. Akce se zúčastnili také zástupci zhruba dvou desítek společenských levicových organizací. Přemístění sochy Julia Fučíka se uskutečnilo se souhlasem magistrátu hlavního města Prahy. Rekonstrukci sochy provedla Galerie Hl. m. Prahy.

Pražský magistrát vyslyšel mezinárodní petici k návratu sochy J. Fučíka

Jan Jelínek hned na začátku podotkl, že zázraky se nedějí jen na místech obvyklých, jako jsou třeba francouzské Lurdy, ale že se dějí „i v naší malé české kotlině“. „Zde na tomto posvátném místě, kde spí svůj věčný sen i její osvoboditelé, se mohla socha Julia Fučíka po 20 letech vrátit na důstojné místo pod širé nebe,“ řekl Jan Jelínek.

Socha Julia Fučíka se tak ocitla v sousedství soch Jožky Jabůrkové a Jana Švermy, které sem byly už dříve přenesené. „Návrat Fučíkovy sochy, zrestaurované Národní galerií Hl. m. Prahy, se udál zásluhou mezinárodní petiční akce, jejímiž organizátory a hlavními signatáři byli členové Fučíkovy společnosti, nadšená duše a protinacistická odbojářka Věra Picková a naši němečtí přátelé antifašisté,“ řekl Jelínek. Jak dodal, vedení pražské radnice, v čele s primátorem Bohuslavem Svobodou, tuto petici vyslyšelo. Petici podpořily tisíce novinářů a antifašistů, především v zahraničí.

Jedna Fučíkova poprava nestačila, jeho odpůrci chtěli druhou, říká historik

Poté vystoupil doktor Zdeněk Mahler, který konstatoval, že odstranění Fučíkovy sochy bylo důsledkem ideologické zášti. „Co naplat, Fučík byl velkým zastáncem lidských práv a věděl, že jejich jádrem jsou práva sociální. A i když jeho představa a představa jeho generace nebyla uskutečněna, má tento experiment další kapitoly, protože sociální otázka, teď už v globálním měřítku, pokračuje,“ konstatoval Mahler.

Známý historik připomněl, že proti Fučíkovi byla vedena kampaň, která zpochybňovala jeho lidskou a občanskou bezúhonnost, včetně pravosti jeho díla „Reportáž psaná na oprátce“. „Jedna Fučíkova poprava se jim zřejmě nezdála dost, chtěli popravu druhou,“ konstatoval. Připomněl, že se společným úsilím byl nejen právní a osobnostní kredit Fučíka očištěn, ale vědecká konference doložila a stvrdila i pravost jeho díla. Závěrem vyslovil naději, že se v budoucnu podaří odhalit repliku této sochy také v živém jádru hlavního města.

Nehrdinové vymysleli hrdinům pomníky, aby zastřeli deficit vlastní odvahy

„Čím zbabělejší národ, tím ukrutněji se mstí bezmocným sochám,“ řekl básník Karel Sýs a připomněl, že stateční Římané prozřetelně, pro případ změny režimu, opatřili sochy svých potentátů hlavami neznámých. „Tělo zůstalo státním převratem nepostiženo a ušetřila se spousta nedostatkového mramoru,“ konstatoval s humorem sobě vlastním.

Básník zároveň připomněl, že v Paříži dodnes nezmizela stanice metra „Stalingrad“. „Čecháčkové ale mají problém i s mostem Klementa Gottwalda, i když by měli být vděčni, že jim komunisté splnili sen nejméně pěti generací tím, že přemostili Nuselské údolí,“ řekl Sýs.

Patron Zápotocký se mstí. Přejmenovaný Barrandovský most má trvalou zácpu

„Most, spojující Braník s Barrandovem, zbavili jména Antonín Zápotocký,“ pokračoval básník. Domnívali se prý po vzoru Indiánů, že jestliže ho přejmenují, zlý duch se přestane vznášet nad vodami. Domněnka se ale ukázala podle něj být mylnou. „Patron se urazil a blokuje most neléčitelnou zácpou,“ konstatoval Sýs.

„Hrdinství je prý nepovinné,“ pokračoval básník. „Pro hrdiny nehrdinové vymysleli pomníky, aby zastřeli deficit vlastní odvahy. Pomník je totem, na kterýž si v klidných dobách troufnou tak leda holubi. Ne však v dobách neklidných,“ dodal. Připomněl, že si vítězové rádi vylévali vztek na sochách. Křesťané ničili pohanské bůžky, ale Radegast se vrátil ve skvělém pivu. Také on věří, že se Fučík vrátí opět na své místo. „Lidé se těšili do Juldy Fuldy (dnes opět Veletržní palác), a tak je to správně, protože podle Fučíkova posledního přání nechtěl, aby byl smutek spojován s jeho jménem,“ řekl zasloužilý umělec Karel Sýs.

Fučík není nástrojem ideologických bitev, tvrdí Dolejš

Poslanec Jiří Dolejš poděkoval přítomným i nepřítomným za to, že projevili zájem o českou historii boje proti fašismu. A podrželi mezi lidmi vědomí, že pokud se kácejí sochy hrdinů, je to výraz slabosti. „Jestliže se socha, která 10 let stála v pražských Holešovicích, vrací do veřejného prostoru, je to výraz síly,“ řekl Dolejš.

„Síly národa, který se nebojí minulosti, který si z ní vezme to, co je zdravé a je schopen se kriticky vypořádat s tím, co je nezdravé,“ dodal poslanec. Podle něj by neměl být Julius Fučík vnímán jako nástroj ideologických bitev. „Byl to především živý člověk a měl život, jak asi víte, velmi rád. A to, co měl nejvíce rád, svůj život, nasadil v boji proti fašismu,“ připomněl Dolejš.

Poslanec dále konstatoval, že i v budoucnu se jistě bude polemizovat s Fučíkovými názory, což považuje za normální. „Respektujme ale jeho život, jeho oběť. A právě ta si zaslouží naši úctu,“ konstatoval Dolejš. Ocenil i roli pražského magistrátu, když umožnil návrat sochy Fučíka do veřejného prostoru. „Protože pod tou sochou si můžeme bez animozity následně vysvětlovat, jak to vlastně ten Fučík myslel,“ dodal.

V 50. letech by to Fučík měl asi hodně složité, soudí historik

ParlamentníListy.cz pak oslovily Zdenka Mahlera s otázkou, zda by Julius Fučík se svými názory a postoji přežil 50. léta, kdy se komunistická strana zbavovala lidí i ve vlastních řadách pro jejich názory. „Je to 110 let, co se Julius Fučík narodil a 70 let od doby, kdy zemřel, a 70 let od doby, kdy byla dokončena-nedokončena jeho Reportáž,“ připomněl Zdeněk Mahler. Dodal, že Fučíkova Reportáž psaná na oprátce je pouze fragment, který se přesto dokázal stát unikátem světové literatury. "Tato doba Fučíkova návratu je podle mne proto velmi symbolická," konstatoval historik.

Zda by Fučík přežil ve zdraví 50. léta, lze podle Mahlera samozřejmě pouze spekulovat. „Řada těch deformačních jevů vedla k tomu, že řadu intelektuálů uvedla do obrovských rozporů,“ říká historik. To se prý nestalo jen lidem, kteří se stali čerstvě stoupenci ideje socialismu. A protože Fučík byl podle Mahlera mimořádně tvůrčí osobností a jeho myšlení bylo velmi tolerantní, rozhodně by prý neměl snadný život. „Ale kdo ho měl tehdy snadný? Vím, na co se ptáte, a je na to těžké odpovědět, ale nemůžeme vyloučit, že by to měl hodně komplikované,“ řekl na závěr Zdeněk Mahler.