Pane poslanče, množí se zprávy, konkretizující dopady koronaviru na českou ekonomiku. Čeho se v příštích měsících nejvíce obáváte vy? Ztráty pracovních míst? Inflace? Slábnutí měny nebo zadlužení státu?

Především se obávám, že v lidech bude setrvávat strach, a ten strach v sobě nese všechny tyto negativní konotace. To může například znamenat, že podnikatelé nebudou ochotni investovat do rozjezdu nového byznysu nebo že spotřebitelé budou mít obavy vzít si hypotéku, nakupovat. Ten strach z toho, že bude hůř, znamená, že lidé budou méně utrácet, více šetřit, a to druhotně vyvolá nedostatečnou poptávku, další propouštění a všechny vámi zmíněné ekonomické problémy. Bojím se, že v lidech zůstane nejistota, že se koronavirus a s ním spojená omezující opatření mohou kdykoliv vrátit, a každá další chřipka vyvolá hysterické reakce.

Je to pro nás něco zcela nového, a abych odpověděl na váš dotaz i pozitivně, mám nejen obavy, ale také vidím naději. Naději, že tato unikátní situace, kterou nepamatují čtyři generace, nám přinese i něco dobrého.

Věřím a doufám, že půjde zejména o digitalizaci státní správy a omezení státní byrokracie. Vidím zde také určitou šanci na změnu našeho školského systému, kdy rodiče museli během karantény věnovat vzdělávání svých dětí více času, získali detailnější vhled do problému a budou tak mít větší apetit do výuky mluvit, což snad ve výsledku povede ke zvýšení nároků na školy a ke zkvalitnění výuky.