Na začátku Halík říká, že jsou zde pokusy nově promyslet postoje k sexuálním menšinám, k chápání genderových rolí a struktury rodiny. A že spíše konzervativně smýšlející církev do této debaty může a má vnášet kritické postřehy. Ovšem podle Halíka to nepůjde, pokud se církev hned na začátku zdiskredituje. A čím by se dle knězova názoru zdiskreditovala? Tím, že si vytvoří „schematické obrazy nepřítele“ a bude používat nálepky jako „homosexualismus“, „genderové ideologie“ či „neomarxismus“. Sekulární levici se prý nemá odpovídat opačným extrémem, protože to povede ke kulturním válkám.

Halík dále varuje před pravicovým extremismem, který chce „využívat rétoriku a symboly křesťanství“. A zmínil setkání na zámku v Sedlčanech, které bylo vedeno jako zahradní slavnost k výročí vysvěcení kaple sv. Vojtěcha v Příčovech. „Ta akce sama sice ukázala trapnost této koalice, nicméně je varovným signálem,“ říká kněz a sociolog. Naopak se ztotožňuje s polským dominikánem Tomaszem Dostatnim, který o slovech arcibiskupa Jędraszewského, jež proti ideologii LGBT vyslovil, napsal, že taková kázání odporují evangeliu a vyhánějí lidi z církve.

„Kam se podělo evangelium?“ lomí rukama Halík. Slova arcibiskupa Jędraszewského přirovnal ke kázání probošta Petra Piťhy. „Místo zvěstování evangelia se spíše podobalo útočnému politickému projevu, který by se stylem i obsahem snad lépe hodil mezi fake news Parlamentních listů; nenašel jsem v něm ani stopu křesťanského ducha,“ říká o kázání. Je dobré dodat, že tyto spory mezi kardinálem Dukou a Tomášem Halíkem vyvrcholily v napomenutí, které bylo knězi uděleno.