Podle Jiráska vystupoval Havel vždy velmi skromně, ač pocházel z lepší rodiny. Vyznačoval se i tím, že mu příliš nešel sport, s čímž se prý jen těžko smiřoval. „Sice mu sport nešel, ale byl zase vždy velmi usilovný. Když už něco dělal, tak to dělal tak, že do toho dal úplně všechno. A vždy to byl fair play kamarád,“ vzpomíná Havlův spolužák Jirásek.

Havla později s nadšením coby symbol sametové revoluce bedlivě sledoval: „Strašně jsem mu držel palce. Samozřejmě mě to překvapilo... byl to spolužák, se kterým jsme vyváděli klukoviny. A pak se stal prezidentem. Je to taková zvláštní situace,“ podotýká k Havlově překvapivé politické kariéře.

I když zůstávali v občasném kontaktu, jejich cesty nejvíc znovu spojilo Nagano 1998 – olympijský hokejový turnaj se zlatým koncem pro Česko. Havel tehdy zařídil pro hokejisty leteckou přepravu.