„Já myslím, že po mnoho staletí existuje takový ruský problém, že Rusko přesně neví, kde začíná a kde končí,“ řekl Václav Havel v roce 2008. Ten citát mají vyvěšený ve výloze Koloniálu bývalé dělnické osady Buďánka na pražském Smíchově. Nedávno je navštívil prezident Petr Pavel a reportér ParlamentníchListů.cz byl při tom. A tak vám povypráví několik úsměvných historek z prezidentova harcování hlavním městem.
Přezouvejte se!
Z Koloniálu mě hned po otevření dveří vyhodil jeden z náčelníků bodyguardů, kterých se kolem hlavy státu pohybuje při podobných oficiálních návštěvách kolem desítky, se slovy: „Tedy nemaj novináři, co dělat!“ A tak jsme mrzli na ulici. A samozřejmě probírali, jak to všude v médiích stojí za ho*no, jak platy stagnují a práce přibývá. Až přijel „nejvyšší“, a to kupodivu v černé dodávce, z které vylezlo lidí hned několik. I paní prezidentová.
Přesunuli jsme se do vedlejšího baráku, který místní vyšlechtili z totální ruiny. Nicméně odér plísně se nad interiérem stále vznáší. Každý si musel nandat návleky, jako v nemocnici, a ty, na něž nedošlo, se zouvali do papučí. A to i prezident Pavel a jeho choť Eva, na první pohled milá drobná dáma. „Novináři nám vybrali návleky,“ posteskla si. „Ty novináři, to je strašná svoloč,“ zvolal jsem v očekávání dalších zajímavých komentářů. „Musím si dávat pozor na pusu,“ usmála se nejistě. „Úplně to tady zavonělo becherovkou,“ zaznělo odkudsi v připomínce Miloše Zemana, který měl sedmou velmoc za klubko zmijí.
Buďánka pro Prahu je projekt „ostrova ve městě“, kde se vytváří ve spolupráci s radnicí komunitní veřejný prostor, kombinující kulturní, společenské a vzdělávací aktivity s ekologickým a udržitelným přístupem a bydlením. Tak vznešeně zní fakt, že se někteří místní snaží zachránit zdejší ruiny, kde se dříve vařil i pervitin, a trochu se při tom pobavit.
Mluvčí klastru
Výše popsanému se ještě vznešeněji říká klastr, česky shluk. Na stěně jedné z místností je mimo jiné napsáno: „V Evropě kulturní klastry existují, ač se tak nazývají či nikoli, přes padesát let. Jejich fenomén je dá se říct nadčasový, a to například z důvodu, že kultura a společnost existují ruku v ruce již po tisíciletí.“
Když jsem se slušně optal, zda si mohu dát připravenou kávu, někdo z ochranky zahlásil, že je to spíš pro prezidenta a jeho suitu. Naopak Kristýna Dvořáková, která nám celý projekt představila, vyzvala k občerstvení všechny. Z protestu ke zlovůli bouchačů z Útvaru pro ochranu prezidenta České republiky jsem si ranní drogu odpustil. Petr Pavel odmítl bábovku, ale pak se s chutí zakousl do srdíčka z lineckého těsta. Kousek od něj na stolku ležela fotografie Václava Havla, kterak si vychutnává cigáro. Ostatně nedaleko odsud stojí zase ruina zahradního domku, kde v začátcích a na „tajňačku“ zkoušela legenda zdejšího undergroundu The Plastic People of the Universe. Místu se říkalo „U Rottena“.
„Je důležité vidět, že člověku, který nás všechny spojuje a reprezentuje, nejsou lhostejné komunitní ostrovy a místa, která lidi také spojují. Je to gesto, ale důležité kvůli sounáležitosti, která ve společnosti často není. Je důležité se navzájem podporovat. Hrozně si toho cením, ale nemám na to chytrý slova,“ dodala Dvořáková.
Nadbíhání
Dvoudenní prezidentská návštěva Prahy skončila v brzké odpoledne procházkou. Na start jsem na parkoviště k moderní Záchranné stanici hlavního města Prahy pro volně žijící živočichy z „dělníků pera“ dorazil jako první.
„Nechcete mi udělat osobní prohlídku hned, ať to mám za sebou,“ optal jsme se. „Počkáme, až přijdou ostatní,“ sdělil bodyguard. Přišel náčelník, tak jsem ve srandě nadnesl, že kdyby věděli, z jaké redakce jsem, tak mě na místě zastřelí. „Na to nemám povolení,“ odvětil on. Žádný James Bond. „My ale víme, kdo jste. Parlamentní listy,“ podotkl, aby bylo jasno a odešel. S „toxickým“ pisálkem už si zavdal až moc.
A prezident? Vyskočil z dodávky, moc se nerozpakoval a hned nasadil dost svižné tempo. Šlo se na Dívčí hrady, kde je ohrada se stádem koní Převalských. Celá armáda „čočkařů“, jak říkám fotografům, mu musela stále nadbíhat, aby ulovili nějaký upotřebitelný snímek. Zastavil se až u dvou starších paní, které si s ním udělaly selfíčko. „A nevzdávejte to,“ popřály na odchodu. Ujistil je: „Však já to nevzdávám!“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.





