"Mám za to, že poslední výhybkou, kterou se Československo mohlo vyhnout komunistické cestě, byly volby v roce 1946. Kdyby tehdy komunisté nezískali čtyřicet procent, ale třeba jen pět, mohlo to dopadnout jinak. Ale takhle byl Vítězný únor 1948 jen logickým dovršením nastoupené cesty," vyjádřil svůj názor Zídek.
Kdo všechno selhal
Americká politika byla do jisté míry schizofrenní. Američané chtěli vyzkoušet, zda by fungovalo, jak by to vypadalo, kdyby ve východní sféře vlivu byla země s určitým západním smýšlením. Na podporu demokratických sil ale mnoho neudělali. Chybu udělali i čeští nekomunističtí politici, kteří před pučem odjeli na víkend z Prahy a fakticky nechali volnou ruku komunistům. Podle historika není pravdou, že se tito politici stali pouhou obětí komunistických praktik. Svou nečinností zkrátka selhali.
Selhal i ministr zahraničí Jan Masaryk, který byl podle Zídka nerozhodný a svou roli sehrály i jeho prezidentské aspirace. "Doufal, že by se mohl po Edvardu Benešovi stát prezidentem," osvětloval tehdejší situaci host. Odmítl ale myšlenku o jeho údajném zavraždění. "Komunisté naopak potřebovali, aby setrval ve funkci co nejdéle," zdůraznil.
Naproti tomu komunisté jednali podle brilantního plánu. "Obsadili klíčová místa, neustále byli dva až tři kroky před svými protivníky, a proti nim stála masa některých nespokojených lidí. Nevznikl žádný koordinovaný odpor proti komunistům," uvedl Zídek s tím, že komunisté dokázali do Prahy přivést i své lidi. Měli ku pomoci i sovětské poradce, ačkoli o jejich roli se asi dlouho ještě mnoho nedozvíme.
Role prezidenta Beneše
"Prezident Beneš byl těžce nemocný člověk, který v červenci 1947 prodělal mrtvici a zotavoval se z ní. Trpěl také vysokým krevním tlakem. Můžeme říci, že to byl člověk nad hrobem. Pokud někdo tvrdí, že mohl povolat armádu, tak to jsou podle mého nesmysly. A on se navíc nebál komunistického převzetí moci, bál se rozpoutání občanské války," zaznělo ze Zídkových úst.
Prezident Beneš také zachránil řadu lidí, které komunisté zatkli, ale to nemění nic na tom, že fakticky legitimizoval komunistický převrat, když po něm zůstával ve funkci. Nesmíme ale zapomínat, že byl prakticky vězněn na Pražském hradě. "Jeho selhání bych neviděl v tom, co se stalo po 25. únoru 1948, ale šlo o selhání v tom smyslu, že neodstoupil dříve, např. hned po mrtvici, nebo nepodal demisi alespoň 25. února, aby dal najevo, že s novým režimem nemá nic společného," prohlásil host.
Prokurátorka Polednová a srovnání dvou převratů
Došlo i na komunistickou prokurátorku Ludmilu Brožovou-Polednovou. Exprezident Klaus jí dal milost a podle Zídka na tom nebylo nic špatného. Nemá prý smysl držet ve vězení takto starého člověka a symbolicky odsouzena byla.
Na popud diváka srovnal dvě revoluce - únor 1948 a listopad 1989. Divák totiž naznačoval, že obě události mají mnoho společného. Komunisté rozkrádali soukromý majetek, ale po listopadu 1989 se prý také rozkrádal státní majetek. A v obou případech byli v ulicích. Zídek by prý tuto paralelu nedělal. Zatímco únor režírovali komunisté, listopad vycházel z přání společnosti.
"My dneska žijeme ve šťastnějších dobách, kdy politici už nerozhodují o životě a smrti národů, dnes politici nemusí řešit otázku, jak čelit nastupující diktatuře, která má podporu nejsilnější kontinentální velmoci," podotkl Zídek.
Peroutka a Zeman
Poslední dotaz se týkal Ferdinanda Peroutky. "Je evidentní, že prezident Zeman neměl pravdu, když přisuzoval Ferdinandu Peroutkovi konkrétní článek, který dodnes nikdo nenašel," prohlásil muž, který za výroky o Peroutkovi ostře kritizoval hlavu státu v médiích.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
