"Mám za to, že poslední výhybkou, kterou se Československo mohlo vyhnout komunistické cestě, byly volby v roce 1946. Kdyby tehdy komunisté nezískali čtyřicet procent, ale třeba jen pět, mohlo to dopadnout jinak. Ale takhle byl Vítězný únor 1948 jen logickým dovršením nastoupené cesty," vyjádřil svůj názor Zídek.

Kdo všechno selhal

Americká politika byla do jisté míry schizofrenní. Američané chtěli vyzkoušet, zda by fungovalo, jak by to vypadalo, kdyby ve východní sféře vlivu byla země s určitým západním smýšlením. Na podporu demokratických sil ale mnoho neudělali. Chybu udělali i čeští nekomunističtí politici, kteří před pučem odjeli na víkend z Prahy a fakticky nechali volnou ruku komunistům. Podle historika není pravdou, že se tito politici stali pouhou obětí komunistických praktik. Svou nečinností zkrátka selhali.

Selhal i ministr zahraničí Jan Masaryk, který byl podle Zídka nerozhodný a svou roli sehrály i jeho prezidentské aspirace. "Doufal, že by se mohl po Edvardu Benešovi stát prezidentem," osvětloval tehdejší situaci host. Odmítl ale myšlenku o jeho údajném zavraždění. "Komunisté naopak potřebovali, aby setrval ve funkci co nejdéle," zdůraznil.