Dominik Duka putoval životem 82 let. Po celou dobu měl blízko k Bohu i blízko k lidem. Vděčil za to (vedle Boží milosti) své otevřenosti, vlídné povaze, ale také okolnostem, které člověka utvářejí podle toho, jak je citlivý k výzvám doby.
Většina lidí životem projde, aniž nějaké výzvy vůbec zaznamená. Berou, co život dá, a narazí-li na překážku, než by ji zdolávali, raději se jí vyhnou. Volit cestu nejmenšího odporu lze akceptovat jako lidskou přirozenost. Lze na ni ale pohlížet i jako na promarněnou příležitost vydat se cestou trnitou, zvolit život místo pouhého přežití, dát cestě životem vyšší smysl a cíl.
I z trnité cesty lze ovšem zbloudit, lze na ni rezignovat, jak se zhusta stává těm, co si ji nezvolili, ale pouze jim byla nedobrovolně nastražena osudem. Vidíme to na lidech, co se svezou na nějaké módní vlně anebo na vlně revoluční či ideologické. Po každé takové vlně, když opadne, zůstávají na suchu coby trosečníci dočasní majitelé prebend a privilegií. Zcela vzácné jsou pak příběhy osobností, které si mravní integritu a názorovou pevnost svedou podržet za všech okolností a v jakémkoli režimu.
Fotogalerie: - Duko, skonči! Ty islamofobe
Lidé, kteří se s Dominikem Dukou osobně znali, na něj vzpomínají jako na člověka, který obstál v běžném životě, stejně jako obstál ve vězení a nezměnil se ani v pozici arcibiskupa a kardinála. Každá doba něco preferuje a něco potlačuje. Za minulého režimu bylo třeba brát se za svobodu a nenechat si vzít víru. V současnosti je třeba bránit rodinu a národ. A nenechat si vzít víru. Dominik Duka se nestal tím trosečníkem, co žije z minulosti, neuhnul před aktuální výzvou, hrozbou, kterou představuje progresivismus.
Vztah společnosti k církvi se odvíjí od chování křesťanů. Není to tak, že církev deleguje autoritu na duchovní. Platí opak, duchovní zjednává autoritu církvi. (Je tomu tak od Krista, který nebyl povolán církví, nýbrž církev byla povolána Kristem.) Dominik Duka coby důchodce, soukromá osoba, svým rozumným konzervativním přístupem vyvažoval škody působené progresivními církevními celebritami. Kde jeden pyšný sebestředný teolog církev znemožňuje a poškozuje, tam jiný teolog, pokorný ve víře, vrací církvi u veřejnosti důstojnost a přízeň.
Když na mši za zavražděného křesťanského aktivistu Kirka Dominik Duka řekl, že „svět je ohrožen“, nevztahovalo se to pouze na lidi, kteří se chopí zbraně, když jim chybějí argumenty. Svět je ohrožen lidmi, kteří ztratili cit pro spravedlnost, je ohrožen těmi, kteří nejsou schopni solidarity, soucitu, slušnosti, je ohrožen chamtivci, egoisty, ale stejně tak elitáři, lidmi povýšenými a domýšlivými. A konečně, svět je ohrožen těmi, kdo to vědí a mlčí.
Fotogalerie: - Mše za Kirka
Moci nad Evropou se zmocňuje antikrist. Nevěřící nejspíše nevnímají, že EU ignoruje Desatero a blahosklonně bagatelizuje všechny smrtelné hříchy. A těm, kdo mají v popisu práce bít na poplach, byl namnoze trnem v oku Dominik Duka, který bořil pohodlnou iluzi, že Evropa podle progresivního antikrista je skvělým místem pro život.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Souhlasíte s Ivanem Hoffmanem?
autor: Ivan Hoffman
