Svět dnes řídí lidé, kteří na námitku, že jejich nápady popírají fyzikální zákony, odpovídají, že v takovém případě je třeba fyzikální zákony novelizovat. Proto je tak těžké předvídat, co s námi bude. Pokud jde o geopolitiku, nacházíme se v periodě, kdy diplomacii vystřídal průzkum bojem. Průzkum ale ukáže, že válka problémy neřeší, nýbrž násobí. Je-li válka pokračováním politiky jinými prostředky, pak tím spíše je diplomacie jiným prostředkem pokračování války.

Anketa

Který člen vlády by měl odejít? Máte více možností.

Babiš, což by znamenalo pád vlády

1%

Havlíček

1%

Schillerová

0%

Macinka

1%

Zůna

1%

Metnar

0%

Vojtěch

8%

Plaga

58%

Juchelka

0%

Tejc

0%

Mrázová

1%

Bednárik

0%

Šebestyán

4%

Červený

0%

Klempíř

0%

Šťastný

0%

Nikdo

25%

hlasovalo: 765 lidí

V případě války s Íránem pozorujeme, jak se neúspěšný izraelsko-americký pokus o válečné vítězství mění na pokus o diplomatické vyjednání důstojné porážky. Memorandum o porozumění mezi USA a Íránem míří k podpisu proto, že průzkum bojem skončil americkým vojenským a ekonomickým fiaskem. Poté, co se nepodaří válkou vydělat, přichází diplomacie, aby minimalizovala prodělek.

Google, který má slabost pro propagandisty, to nevyhledá, ale kdo si dá práci hledat bez nápovědy, nemůže přehlédnout Larryho Johnsona, který logicky vysvětluje, proč Donald Trump přistoupil na tvrdé íránské podmínky: USA dochází ropa, zásoby jsou nejnižší od roku 1983. Denní spotřeba ropy v USA nyní činí 20 až 21 milionů barelů, takže zásoby vystačí na 17 dní benzínu, což připadá na 1. července. Johnson k tomu suše říká: „Donald Trump možná upadá duševně, ale stále si zachovává dostatek rozumu na to, aby pochopil, že nedostatek ropy a prudce stoupající ceny benzínu v červenci jsou politicky neudržitelné.“

Optimizmus má váhu, dopustí-li se ho skeptik. A Larry Johnson je analytik, jehož skepsi dávají události za pravdu. Tak uvidíme. Už teď je jasné, že se Trump přepočítal a celý svět viděl, jak si na Íránu vylámal zuby. U chyb platí, že čím později si ji chybující přizná, tím ho přijde dráž. USA na Blízkém východě ztrácejí vliv. Přišly o respekt nepřátel, ale i důvěru spojenců. Nejde z nich strach a negarantují bezpečnost. Za takové situace jejich vojenská přítomnost v regionu ztrácí smysl. Než opravovat Íránem zdemolované základny, je pro Američany ekonomičtější je odepsat.

Arabští vazalové v Perském zálivu vidí, že jim Trump ničí byznys a od konfliktu s Íránem, který zpočátku podporovali ve víře, že je USA zbaví konkurenta, se distancují. Trumpovo couvání z Íránu ovšem nelibě nese Izrael, který pokusy o mír sabotuje. Američané a Izraelci neměli pro válku s Íránem stejné motivy. Izrael vnímá Írán jako bezpečnostní hrozbu, USA jako tučnou kořist. Netanjahu vede svatou válku, Trump loupežnou výpravu. Když se ukázalo, že z drancování íránské ropy nic nebude, Netanjahuovi hrozí, že zůstane na válku sám. Také mu ale hrozí, že kvůli válce prohraje volby. V průzkumech už má izraelská opozice i bez arabských stran většinu.

Dojde-li na Blízkém východě k pokračování války diplomatickými prostředky, pak velmocí, která v tom může sehrát roli garanta, Američané nebudou. Nedá se jim věřit poté, co diplomacii opustili coby nepotřebnou veteš. Garantem globalizovaného byznysu se stává Čína. Je to solventní kupec, který má současně cokoli výhodně na prodej. Zdá se, že si Trump v Perském zálivu vybojoval nepotřebnost. A může být hůř. Může si vybojovat ostudu a prohrát ještě i doma s demokraty.

Psali jsme:

Hoffman: Úpadek zrychluje. Zoufalci a magoři v politice

Ivan Hoffman: Toto nebude běžná krize

Hoffman: Stávku v České televizi je třeba uvítat. Třeba dopadne takto

Ivan Hoffman: S politickými neziskovkami nakládat jako s každou jinou mafií