Nevládní organizace (NGO) anebo také neziskovky, které se angažují v politice, ekologii, v médiích anebo v osvětě, se i u nás stávají politickým hráčem. Podle toho, komu slouží a co řeší, jsou pro společnost neškodné, anebo jsou hrozbou. A podle toho, kdo je zrovna u moci, jsou nevládní organizace protivládní, nebo provládní.

Je přirozené, že bohaté sponzory si nezískávají nevládky, ze kterých má užitek společnost, ale ty, ze kterých mají užitek mecenáši. V případě zahraniční politiky je nepsaným pravidlem, že z rozvojové politiky profituje především ten, kdo ji organizuje, a až ve druhé řadě (pokud vůbec) ten, komu je určena. Podobně u nevládek mívá pomoc charakter investice. Investuje se do politického vlivu, se kterým je spojen vliv ekonomický. Činnost neziskových organizací je samozřejmě zištná.

V zemích, které má globální oligarchie pod kontrolou, si nevládní organizace s poslušnými vládami notují. Politickým nevládkám ochotně přispívá na šíření demokracie stát, respektive politikové, kteří si chodí pro noty na stejné velvyslanectví, na které si pro příspěvky chodí nevládní aktivisté. Tak tomu je momentálně u nás. Naproti tomu třeba v Gruzii, kde se politici osmělili říct, že upřednostňují národní zájmy, tedy zájmy svých občanů, před zájmy globálního kapitálu, tedy cizí moci, se nevládní organizace aktivizují coby opoziční úderky.