Chcíplá stávka. Vyrazí do boje za ČT kádry od Jourové?

Pane doktore, Milion chvilek uspořádal manifestaci proti rušení poplatků ČT. Když to tak sledujete, myslíte, že ti lidé vlastně mají radost z toho, že toto dělají? Nebo že to je jakási spontánní radostná manifestace, jakýsi studentský majáles?

Svoji roli jistě také hraje „příspěvek na výlet do Prahy“, ale tomuto hlasu z kritického tábora bych příliš nedůvěřoval. Kdyby místo politologů komentovali takové události spíše sociologové, ukázalo by se, že individuální i skupinová motivace vzniká a vyvíjí se trochu složitěji.

Na jejím začátku je jistě nespokojenost s prohranými volbami do Poslanecké sněmovny PČR. Sebevědomá a nekritická očekávání Pětikoalice měla výraznou mediální podporu, stejně jako pomyslnou zahraniční spoluúčast ziskuchtivých neziskovek. Avšak jako při stavbě Babylonské věže, kdy zmatení jazyků dosáhlo takového vrcholu, že nikoliv trest boží, ale imploze způsobilo zánik civilizace. V našem případě to byla přemíra prázdných slov, jejichž obsah si mohl každý vykládat jinak. A hlavně nebylo jejich posláním, aby se lidé po volbách domluvili, a jak často připomínáme, zapomněli, že nastává doba, kdy nebudou moci stát proti sobě, ale budou muset být vedle sebe.

Vznik hnutí Milionu chvilek se dostal do podobné situace jako některé politické strany, jen s tím rozdílem, že jakkoli tyto strany trpí nedostatkem politicky vzdělaného personálu, přece jen je nejenom jejich bída je rozmělněna mezi výrazné reprezentanty i výrazné i neosobnosti. Ty nabývají mají své legitimity ve volbách.

Milion chvilek sice má svou dynamiku pohybu v prostoru, ale až příliš připomíná dav vedený podle Viktora Dyka krysařem z Hamelnu. Tajemný pištec dokáže svou píšťalou ovládat nejen krysy, ale i občany města, kterým slibuje, že zbaví město odporných škůdců. V této verzi, i jinde ve světě populárního krysaře, měšťané ovšem nezaplatí za tuto službu a krysař se rozhodne pomstít zkaženému městu. Tato forma alegorie je typická pro nadšená politická hnutí, která rostou stejně spontánně a nadšeně, jako stejně rychle odcházejí v nepaměti do propasti.

Scéna pro tento příběh je u nás už připravena, role rozdány skutečným hercům, kteří díky svému vychování nebo neumění jsou ochotni odehrát cokoli. Šťastným přídavkem je vzrušení zaměstnanců televize a rozhlasu, protože mohou vydávat svoje jednání za „boj“ jako jejich předchůdci před téměř čtvrtstoletím. A to i přesto, že se mnoha nespokojeným s jejich prací zdá, že jde jen o to, aby se informace o jejich platech, v tom horším případě o jejich „mňoukání“, nedostaly na veřejnost a mohlo se dále pokračovat v jízdě močálem černým kolem bílých skal. A jak poznamenal anonymní glosátor na Parlamentních listech, situace je natolik komická, že až v ČT přestanou vysílat Buchty po ránu, „půjdeme na barikády“. A teprve tam to těm, kteří za mohou, ukážeme. Že bude cílem jako vždy Babiš, nemusíme už ani připomínat. I když podle Jarka Nohavici, by bylo možné přidat na tento orloj zla i Vladimira Putina.

Ing. Andrej Babiš

ANO 2011
předseda vlády

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Bohužel, moje zkušenost je, že voliči opozice vymezují svou politickou preferenci negativně: Proti Babišovi, proti Rusku, proti Rajchlovi, proti „estébákům”. Tím pádem asi hlasy padají do košíčků stran dnešní opozice celkem bezpracně?

Není to nic povznášejícího, ale nezapomínejme, že žijeme v zemi, kde vysoce postavené a vojensky vzdělané osoby doporučují kopat příkopy (ještě ne, naštěstí, stavět ostnaté dráty), nadávají svým spoluobčanům do sviní nebo jim vyhrožují, bez zájmu ochránců spravedlnosti v Čechách, na veřejnosti a v poslední době v jejich domovech. Ačkoliv podle Václava Mahátmy Gándhího Ghándího a Lva Nikolajeviče, a netroufám si připomínat Petra Chelčického, nám jde o pravdu a lásku. Přesto se pereme o odkaz Havlovy knihovny. Vyhrává, kdo počítá, co mu to vynese. A jak napsal zavržený, leč populární klasik – a když nic, a když nic, tak chytře vyhne se.

Cyril Höschl byl ve svém kvazisociologickém hodnocení české společnosti snad až příliš bezohledný, ale snad jen to tak vypadá jen proto, že řekl více nahlas to, co si mnozí společně s ním o úpadku vzdělání a opomíjení mravních hodnot myslíme.

Vnímám určité nebezpečí pro ODS, která začala soutěžit se STANem, kdo bude větší „správňák“ bránící ČT a ČRo, kdo bude proevropštější, víc proukrajinský apod. Může ODS takový boj vůbec vyhrát?

Myslím si, a je to snad trochu povrchní názor odvozený jen z mého pozorování, že problém není jen u těchto dvou gangů, soutěžících ve volbě témat, ze kterých chtějí uplést bič na své konkurenty. Mnohem důležitější je jejich mocenské a finanční zákulisí, o kterých nevíme, kde jsou jejich centra. A kdo je jejich aristotelovským hybatelem.

Konečně, všichni „správňáci“ přece vědí, že barev kabátů a zlata na epoletách nikdy není nedostatek, a jak říkal kdysi dávno jeden z velkých privatizátorů v Moravskoslezském kraji, nakonec je vždy možné se nějak dohodnout. Podle programového hesla „vždyť je toho stále tady ještě dost pro všechny!“ Otázkou ovšem je, kdo jsou ti všichni.

Máte pravdu, že ODS se nejen v posledních letech měnila, a protože „kádry rozhodují vše“, může se stát, že jich bude nedostatek. A to už u do voleb do Senátu, o jejichž významu se dopouští, podobně jako kdysi Václav ve svém „Letním přemítání“, také truvér, za kterého se považuje Mikuláš Minář. Předpokládáme, že do další jeho akce 28. září uteče ještě mnoho vody, ale to může být také v neprospěch nových účinkujících. Jejich počet se svolavateli akce sice může zdát být nekonečný, ale charisma charisma, není ještě dostatečně akceptováno. Tak se budeme těšit alespoň na počátek nového školního roku a z dovolených a muset brát s opatrností předvolební průzkumy a statistická data všech možných agentur, zkoumajících všechno možné i nemožné, a vytvářejících kouřovou clonu pro práci na velkoformátovém obrazu nové reality.

Fotogalerie: - Pochod před Českou televizi

Demonstrace a pochod před Českou televizi za odvol...

Stávka v ČT se zítra projeví tím, že u řady pořadů bude minutové zpoždění a pracovníci budou dávat předkládat své požadavky vůči vládě. Proběhne v zásadě „únos vysílání”?

Zřejmě se v ČT budou muset zamyslet, zda nemají mezi svými spolupracovníky příliš mnoho scenáristů a lidí, kteří jsou ochotni „hodit na papír“ všechno. Tady to vypadá dokonce i na velký režijní nápad, ale co s tím, když je tu nebezpečí, že to dopadne jako vždy. Zejména, vidíme-li za těmito nápady prodlouženou ruku různých produkcí.

I když se nám zdá, že by bylo lepší, kdyby v ČT vůbec nevysílali. Protože jsem, bohužel odkázán, pokud jde o televizní signál, převážně na tuto TV, včetně jejího záhadného zpravodajství bez zpravodajů, musím se přiznat, že během prázdnin by mi takový „únos vysílání“ prospěl, řekněme, z hygienických důvodů.

Mimo jiné také proto, že se obávám, aby to nedopadlo jako v Tylově Strakonickém dudákovi. Tam se přece zpívá, že peníze jsou pánem světa, dukát to je pravý rek. To ovšem ještě byla doba loňských sněhů – dnes je to řádově o mnoho úrovní výš.

Kdo asi ty „předávané požadavky“ bude ochoten splnit? Třeba i na úkor hry s procenty ve prospěch válečných a obranných výdajů ČR v nedaleké budoucnosti. Zdá se to malicherné, ale jak víme, zbrojaři a jejich banky „nerady pouštějí chlup“, a navíc vědí, kde a komu co nejrychleji pustit žilou. Jak říkal Pavel Eisner – čeština je chrám i tvrz a tyto odpovědi bychom u něho našli už v roce 1946 a „bylo by jasno“.

Před 26 lety jsem jako teenager sledoval „televizní krizi“. Hezky to měli tenkrát vypointované, bylo to patetické a mělo to apel. Zdá se vám zatím letošní verze taková slabší, možná i „chcíplá“?

Máte pravdu, zatím to opravdu vypadá takové „umrněné“. Pokud to ale dostane do rukou pořádnou režii a nastoupí třeba i „stará garda“, jak se ukazuje při okázalé účasti některých odborářů, mohlo by se stát něco nečekaného. Nezapomínejme ale i na v Bruselu připravené „kádry“, v minulosti vychovávané paní Věrou Jourovou, může se „situace na bojišti“ výrazně změnit.

Paní Věra, dvojnásobná Mgr. a dr. h. c., nás před několika dny upozornila, snad ještě ve funkci prorektorky UK, co všechno se „v Bruselu“ sleduje „na poli“ svobodného šíření nebo nešíření informací, ochrany svobody slova a dalších veřejnoprávních institucí. Ty, podle jejích slov, zdá se, nejsou veřejné a bůhví, jak jsou na tom s právem. Ale jak by mohl říct její bývalý kolega a také komisař Vladimír Špidla, peníze na to jsou.

Navíc, i ti dnes „nejumrněnější z umrněných“ mají dobrou paměť a nezapomínají dodnes, kdo pracoval pro ředitele Hodače a kdo pro povstalce z garáží.