Podle Czernina lidé potřebují své ikony, k nimž se mohou vztahovat, a „je velmi důležité mít své svaté“. Na takovýchto lidech bychom podle jeho mínění neměli mít snahu nacházet jejich chyby a neměli bychom je pokládat za současníky a nahlížet na ně dnešníma očima. „Stojí mimo čas a prostor, úplní ve své dokonalosti. Jejich lidské stránky už nejsou důležité, protože jejich dokonalost všechno ostatní zastíní,“ píše.

Když tedy dnes čteme na mnoha místech z plakátů významných budov „Milada Horáková zavražděna komunisty“, jsme, jak poznamenává, „postaveni před jasný, kontrastní obraz dobra bojujícího se zlem“. „Tak jako je nebe a peklo, Bůh a ďábel, tak je Horáková a komunisti. Nediskutuje se. Nerelativizuje. Konstatuje se. Zavražděný proti vrahovi. Nevinná oběť proti zločinci. Člověk proti netvoru,“ přirovnává.

Přesto si Czernin nemyslí, že by zavražděná politička svatá byla, co však vyzdvihuje, je její život a statečnost.