Moderátorku Martinu Kociánovou zaujalo, že stále slyší, jak v reakci na pandemii skončí globalizace, pak si doma pustí Českou televizi a tam slyší, že máme šup šup přijmout euro. Tak jak to tedy je? Švihlíková přitakala, že argument, že v časech krize je třeba být součástí nějakého velkého spolku, zní pěkně, takže není divu, že jej fanoušci eura oprášili. Z pohledu ekonomky o něm ale dost pochybuje.
„Euro, potažmo eurozóna, která tvoří základ, je špatně fungující měnová unie,“ obává se. Dokonce tak špatně, že samo euro způsobuje krize, což už dnes uznává řada ekonomů. Právě euru se totiž „povedlo“, že v EU vytvořilo druhou periferii. Po periferii východní, tvořené novými členskými státy, vytvořilo periferii jižní – Řecko, Kypr, Itálii, a do značné míry i Francii.
Hlavní problém vidí v tom, že společná unijní měna vznikla jako naprostá hurá akce, kdy se řeklo, když máme společný trh, tak si na něj pořídíme společnou měnu. Ta přitom nebyla vůbec nezbytná. A Švihlíková připomíná, že všechny historické pokusy o měnovou unii, propojující více států, dopadly špatně. S jedinou výjimkou Německa v devatenáctém století, kdy se měnová unie postupně integrovala ve společný stát. „Jenže toto nikdo z politiků neřekl, a teď už to vůbec neřekne, protože by ho vlastní občané umlátili,“ pokrčila rameny ekonomka.
Pak vykládala, že i samotná Itálie byla vlastně „měnovou unií“, neboť stejně hodnotná měna platila pro ekonomicky totálně rozdílné regiony bohatého severu a chudého jihu. V tomto modelu to ale ještě jakžtakž fungovalo, protože bohatší regiony byly ochotny podporovat ty chudší. A byl silný společný stát, který dokázal toto přerozdělování koordinovat.
Nic z toho dnešní eurozóna nemá, takže nemůže fungovat. „Ale tohle lidem nikdo na rovinu neřekne, nikdo to poctivě nepřizná, a místo toho se vždy něco patlá tak, že se někam dají peníze, támhle se něco udělá, ale ve skutečnosti se tím jedině prohlubuje nerovnováha v eurozóně,“ konstatovala tvrdě Ilona Švihlíková.
Nejde jen o politiky, ale i o občany. Daňoví poplatníci z bohatších zemí totiž musejí být ochotni subvenovat ty chudší. A v tomto směru má Švihlíková hrůznou zkušenost s německými novinami, kde se psalo o Řecku totálně šovinistickým způsobem. Takže euro kromě ekonomické destrukce také rozeštvává evropské národy.
Spolupráce evropských národů je přitom možná i bez společné měny. Švihlíková považuje za nejdůležitější spolupráci na modernizaci ekonomiky. „Jde o to si uvědomit, co je strategické odvětví, co nenechat v zahraničních rukách, ať už amerických, čínských, indických, japonských, jakýchkoliv,“ vysvětluje. Rozhodně to ale není euro, co by z Evropy dělalo světovou velmoc.
Myslí si, že do toho vstoupily spíše ambice jednotlivých členských států. Třeba Francie vždy snila o tom, že se postaví americkému dolaru a zničí ho. A když to nešlo s Frankem, tak to zkusila přes euro. Ostatní země, včetně Německa, to ale moc nelákalo, takže vlastně ani nebyla shoda, k čemu ta měna je.
Čína je ráda za zdí. To USA mají potřebu šířit po světě dobro
Druhým tématem byl ekonomický souboj velmocí, symbolizovaný „koncem nadvlády Západu nad světem“. Švihlíková si skutečně myslí, že 21. století bude patřit Asii. Nejen Číně, ale i Indii, Indonésii nebo Vietnamu. Asie je neskutečně silná demograficky a roste i technologicky.
A jak doplnila, dominance Evropy v posledních 250 letech byla spíše historickou výjimkou, i předtím světu dominovala Čína nebo Indie.
Největší riziko je podle ní v konfliktu, neboť platí, že dosavadní hegemon se dobrovolně nevzdává. A právě z toho vznikají nejkrutější války. „A když se podíváte na politiku USA, tak ta je jednoznačně směrována na konflikt s Čínou – a částečně i na zadržování Číny,“ obává se.
A nejde jenom o USA. Třeba slavné bezpečnostní fórum v Mnichově se naposledy neslo vyloženě v duchu „ztrácíme moc, co budeme dělat“. Západ podle Švihlíkové stále ukazuje, že není schopen své chyby ani pochopit, což je pro budoucnost špatná zpráva.
Hlavní chyby, které jej stály postavení, Západ podle ní udělal v zahraniční politice. Třeba v regionu Blízkého východu je dnes dominantem, urovnávajícím vzájemné spory, Rusko. To je důsledek chování Západu, kdy selektivně jiným otloukal o hlavu lidská práva a pak se objímal s těmi nejukrutnějšími diktátory.
K tomu je třeba připočíst válečná fiaska v Iráku a Afghánistánu. „Vyhrát válku neznamená udělat bengál, to je úplně o něčem jiném. Rozpoutat válku, to umí každý blbec, s prominutím, ale vyhrát válku, to je úplně něco jiného,“ vysvětluje ekonomka.
Pokračovat můžeme Libyí, zhrouceným státem, jehož absence sehrála klíčovou roli i při migrační vlně.
Naproti tomu Čína takto zdiskreditovaná není, protože posledních 150 let řešila jen své vnitřní problémy. Proto se trochu usmívá americkým teoriím o velkolepém čínském plánu na ovládnutí světa. Američané prý mají z Číny panickou hrůzu.
Ekonomka ale nabízí trochu jiné vysvětlení, než že Číňané mají velkolepý plán: „U Číny je výhoda, že neuvažuje v rámci čtvrtletí, takže deset let žádná míra. To je tím, jak tato civilizace trvá tak dlouho, jsou to 5 000leté dějiny, takže deset let vás nevyvede z míry. To je úplně jiný způsob uvažování, z tohoto hlediska hodně nezápadní,“ vysvětluje.
Není podle ní zejména pravda, že by Čína měla přehnaně agresivní ambice. Za tisíce let své historie totiž neměla příliš sklonů vyvážet svůj systém, naopak se spíše uzavírala do sebe. Symbolem je v tomto směru jednoznačně Čínská zeď, uzavírající zemi před světem. Je to opak USA a jejich étosu, že musejí všude po světě šířit demokracii.
Jak bude vypadat budoucnost „čínského světa“, můžeme již nyní pozorovat v Africe, kde je velmi vítána. „Na rozdíl od Světové banky, což je instituce ovládaná USA, tam nedává podmiňované viry. Tedy že si neklade sadu podmínek: já ti pomůžu, když splníš raz, dva, tři, čtyři, pět, šest podmínek a budu ti ordinovat hospodářskou politiku. Přistupuje k tomu tak: dělej si v hospodářské politice a politicky, co chceš. My tady toto postavíme a budeme z toho mít takovéto zisky,“ vysvětluje Švihlíková princip čínské politiky.
Obavy z čínského vlivu odbývá slovy, že „nejhorší smrt je z vyděšení“. Takže největší hrozbou v současnosti je, jak bude probíhat předání vlivu mezi USA a Čínou.
Na dotaz moderátorky, jak tedy bude vypadat svět třeba v roce 2040, zmínila Švihlíková tři scénáře. Prvním je pokračování dominance Západu, pokud se mu podaří zastavit rozvoj asijských velmocí. Druhým je klidný přechod na multipolární uspořádání světa s několika velmocemi. A třetím, který pokládá za nejpravděpodobnější, je svět několika velmocí, mezi kterými bude napětí a hrozba konfliktu. Což je pořád lepší varianta, než že velmoci budou rovnou ve válce. Vůbec nejhorší variantou je přímý střet supervelmocí, který by mohl zničit celé lidstvo.
Ekonomka zdůraznila, že naprostým základem jakéhokoliv ekonomického rozvoje je mír. Lidé by proto neměli podléhat jakémukoliv válečnému štvaní a ukazování nepřátel. Zrovna České republice podle ní jakékoliv válečné šílenství nesvědčí.
Občany nabádala, aby se zajímali o své okolí, o své sousedy a o věci veřejné na nejnižší, místní úrovni. „Vždycky si vzpomenu, co říkal Bismarck: „Kdo se nezajímá o politiku, o toho se zajímá politika,“ vzpomněla zakladatele sjednoceného Německa.
Psali jsme:
_635659716376063266.jpg&id=71971)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
