Imigrantům v Mnichově tváří v tvář: „Nigérie. Křesťan. U nás Boko Haram.“ Selfíčka u rychlovlaku. Arabská rodina sedí, domorodci stojí...

06.03.2017 18:21 | Zprávy
autor: Václav Fiala

REPORTÁŽ „Mahmed!“ „Ali!“ To se dnes rozléhá nejen na hlavním vlakovém nádraží v Mnichově, ale třeba v rychlodráze (S-Bahn) nebo v metru (U-Ban). Bavorská metropole se stala multibarevnou jako třeba Hamburk. Pro návštěvníka, který tady byl před několika roky, je srovnání mnohdy hodně překvapivé.

Imigrantům v Mnichově tváří v tvář: „Nigérie. Křesťan. U nás Boko Haram.“ Selfíčka u rychlovlaku. Arabská rodina sedí, domorodci stojí...
Foto: Foto: Václav Fiala
Popisek: Před nádražím v Mnichově

Z okna vlaku a pak městských dopravních podniků je to jiné, než když člověk proletí po bezvadné dálnici a kolem vidí nové a nové stavby. Jsem překvapen, jak se východní Bavorsko změnilo. Za pár let, a ne nějak moc k lepšímu. Už u měst jako Schwandorf a Landshut vidíte nejen všechny možné grafity (které tu také tak často nebývaly), ale rovněž opuštěné domy, neposekanou suchou trávu. Věci, které v bavorském lese ještě stále téměř nenajdete.

Německá šeď převládá nad bavorskou modro-bílou

Landshut, který je průmyslovým městem, v jehož okolí je řada významných továren včetně automobilek – a také jaderná elektrárna Isaar, která podle rozhodnutí kancléřky ukončuje provoz –, působí kromě svého centra šedě a unaveně. Tak jako u nás i v jeho okolí vidíte na polích fotovoltaické panely. Ne sice v tak obrovských rozměrech, ale přece jen. Ostatně nějak se, kromě „vrtulí“, potřeba energie musí nahradit.

Na hlavním mnichovském nádraží, kam přijíždějí vlaky z celé Evropy, je samozřejmě živo. Změnila se skladba lidí. Dříve byste tady viděli bílé typy, dnes převládají Afričané a lidé z Blízkého východu. Klasických „Bavoráků“ – a to nejen v „jégrhóznách“, ale i stylovém saku – stojáčku nebo v kostkované modro-bílé košili, byste pohledali. Před čtyřmi pěti roky byste tu bez klobouku se štětcem nebo semišovo-koženého saka působili jako někdo z jiného světa. Hned by se vás s typickým přízvukem ptali, odkud že jste, a s úsměvem odkazovali na dobré pšeničné kvasnicové pivo, slaný preclík a nezbytnou uzeninu. Teď si vás nevšímá vůbec nikdo. Také za stylovou bavorskou bílou klobásou nebo „curry-wurstem“ se musíte vydat pátrat. Dříve byla nabídka na každém kroku, teď ji vytlačily pizza a sladké pečivo. Abych byl spravedlivý – servis a čistota je stále parádní. I cestovatelsky neznalý človíček si během chvíle najde automat na lístky a vybere si v polopatickém menu, kde nechybí ani turečtina. Na regionálních vlakových linkách jsou informace také v arabštině. Hlášení v metru je vždy i v angličtině. Němčina však jaksi ustupuje do pozadí. Na rozdíl od Paříže, kde většina přistěhovalců nebo uprchlíků pochází z bývalých frankofonních kolonií, a tedy hovoří francouzštinou, tu většina přistěhovalců hovoří svým jazykem. Chcete-li se někoho zeptat, hledejte mladšího studenta nebo distinguovaného pána či dobře oblečenou paní. Jinak vám ani angličtina příliš nepomůže.

Pojďte sem! Mám se prima…

Především z Itálie nyní přijíždí hodně mladých mužů z Afriky. Žádné extra oblečení, ale dva mobily, jeden předpotopní a jeden top. Fotí se u rychlovlaků nebo rychlého občerstvení a pak se ztrácejí v uličkách starého města. Nikdo už samozřejmě nikoho nevítá. Snažím se fotit, ale vyvolávám nevoli. Jak u přijíždějících, kteří se mračí nebo odvracejí tvář, tak u rodin uprchlíků z Blízkého východu, kteří čekají na příbuzné nebo se jen tak dívají.

Jeden černošský mladík tahá přepravky s pečivem a pak si dělá selfíčko u rychlovlaku ICE. Protože jej nefotím, je sdílnější a lámaně anglicky říká: „Uganda. Pošlu fotky, jak se mám,“ chlubí se. Dře prý každý den, ale domů pošle obrázky, jak je to v Německu parádní. A taky prý (kupodivu!) i nějaký pohled, aby si všichni doma, na poště a jinde přečetli, že je tady happy. Byť bydlí spolu s dalšími pěti v poloprázdné místnosti na předměstí. Sen velkého světa ale pouští dál.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Ing. Libor Turek, Ph.D. byl položen dotaz

Dluhy

Napadá vás, jak ale řešit problém, kdy si někteří napůjčují více, než jsou pak schopni splácet a upadají do dluhové pasti? Protože on je to velký celospolečenský problém. Existuje podle vás nějaké řešení nebo aspoň nástroje proto, aby se situace zlepšila? Hlavně když lidí, co nevychází se svými příj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Tůt, tůt!“ Chvilkaři pochodovali. Doprava v Praze kvůli nim stála

20:45 „Tůt, tůt!“ Chvilkaři pochodovali. Doprava v Praze kvůli nim stála

Protestní pochod spolku Milion chvilek pro demokracii dnes na 45 minut zastavil provoz na jedné z ne…