Anketa

Kdyby mi má dvacetiletá dcera přivedla domů muslima, ...

... pohovořil(a) bych si s ním a uviděl(a) bych, co je to za člověka

6%

... vyhodil(a) bych ho a dceru pokáral(a)

92%

... bylo by mi to jedno, je přeci dospělá

2%

hlasovalo: 24936 lidí

Pokud by se vyhlašovala facebooková stránka roku 2015, mohla by na ni aspirovat iniciativa Islám v České republice nechceme, píše ve svém analytickém textu o polarizaci společnosti Josef Šlerka, který vyšel v online magazínu Reportér. Její stránka měla koncem roku 164 tisíc fanoušků. „Lajky pro příspěvky zveřejněné na stránce prudce vyskočily po útoku na redakci časopisu Charlie Hedbo, pak postupně klesaly až do začátku května. Přes léto, zjevně v souvislosti s migrační krizí, aktivita fanoušků prudce stoupala. V polovině září dosahoval počet unikátních lajkujících v sedmi dnech až 35 tisíc uživatelů,“ vypozoroval odborník na analýzu dat ze sociálních sítí.

 

CELÝ TEXT JOSEFA ŠLERKY ZDE

 

Zároveň si však všímá, že počet lajkujících na této stránce začal během podzimu stagnovat. „Po vzestupu kolem krize na maďarských hranicích přišel útlum a počet aktivních uživatelů, kteří dávají ‚like‘, se vrátil na úroveň začátku léta. A nyní víceméně stagnují a nabírají sestupný trend. Nic na tom nezměnily dokonce ani listopadové teroristické útoky v Paříži, ani přítomnost Martina Konvičky po boku prezidenta,“ popsal Šlerka začátkem ledna. Nemohl tedy do své analýzy zahrnout fakt, že krátce na to facebook tyto stránky zablokoval. Nicméně na záložní stránku iniciativy IvČRN se za první noc poté přihlásilo rekordních deset tisíc uživatelů, jak se ParlamentnimListům.cz pochlubil Martin Konvička. 

 

Dvě vyhraněné skupiny – zemanovci versus pražská kavárna

 

Islám v České republice nechceme patří podle Šlerky do širšího shluku politických uskupení spojených fanoušky podobných zájmů. „Vedle IvČRN v něm najdeme fanoušky Tomia Okamury, část fanoušků Svobodných a také řadu příznivců Miloše Zemana. Oproti tomuto volnému seskupení stojí jiný shluk, rovněž dobře viditelný. Tvoří ho příznivci Strany zelených, Pirátů, TOP 09, ale i KDU-ČSL a části ODS,“ vysvětlil.

Obě skupiny se dají rozdělit na příznivce prezidenta Zemana a takzvané pražské kavárny. „Oba tábory jsou hodně aktivní i na jiných stránkách na facebooku, takže jejich příznivci často mohou získat dojem aktivní většiny. Vymezují se proti sobě tak silně, že je jejich protivník součástí jejich identity. Vzájemně se častují a nálepkují širokým rejstříkem urážek, který český jazyk nabízí,“ povšiml si analytik.

 

Další dvě aktivní politické skupiny – příznivci ČSSD a hnutí ANO

 

Nicméně upozorňuje, že toto nejsou jediné dvě politicky aktivní skupiny uvnitř společnosti. „Zbývají ještě dva hegemoni české politiky – ČSSD a hnutí ANO. Jejich fanoušci nestraní ve větší míře ani skupině zemanovců, ani skupině pražské kavárny. Někteří se přidávají k jednomu táboru, jiní k druhému.“ Je to dle něj dáno do značné míry strukturou příznivců těchto dvou politických uskupení. „Voliči ČSSD představují velmi pestrou skupinu od konzervativních socialistů po levicové idealisty. V případě ANO se zase zdá, že hnutí získalo ve společnosti obraz subjektu nabízejícího řešení problémů voličům, kteří se vlastně o politiku nechtějí starat,“ ozřejmil. Šlerka tedy píše nikoli o dvou, ale o čtyřech blocích. „Zjednodušeně můžeme mluvit o konzervativcích, liberálech, socialistech a technokratech,“ uvedl.

 

Emoce ničí debatu

 

Toto rozčlenění společnosti může být dle analytika z jistého pohledu potěšující zprávou, neboť veřejná diskuse rozdílných táborů je jedním z pilířů moderní demokracie, rozdíly v názorech jsou dobrým prostředkem proti degeneraci myšlení. „Podmínkou je však alespoň minimální vzájemný respekt nositelů různých názorů. A právě zde se skrývají úskalí, která jsou dost často viditelná právě na sociálních sítích. Pro mne je asi nejvíce nepřijatelným jevem snaha vyloučit z debaty názory, které neladí s názory jiné skupiny. A to prostřednictvím jejich obvinění z toho, že patří k nějaké totalitní ideologii. Z Evropské unie se tak rázem stává komunistický Sovětský svaz, z konzervativních národovců jsou nacisté, ze sociálních demokratů komunisté. Snad jen liberálové mají jakousi výjimku, z nich jsou jacísi slaboši, kteří spíše jen pasivně a z naivity vytvářejí prostor pro nástup jiné totalitní diktatury,“ okomentoval Šlerka.

Podobné vylučování z debaty má však několik důsledků. „Vzbuzuje silné emoce, takže dopředu ničí debatu, která se stává méně smysluplnou. Pokud je nějaký názor onálepkován jako extremistický, pak v tomto nálepkování zaniknou ty pozice, které jsou skutečně extremistické a přinášejí reálná nebezpečí. Vede to k tomu, že lidé z debaty odcházejí a začínají mluvit jen mezi svými. Na facebooku se utvrzují ve svých názorech v bezpečných zálivech skupin a stránek, kde mají lidé podobné názory,“ je přesvědčen.

 

Izolovanost názorových proudů je nepřítelem demokracie

 

Nepřítelem demokracie podle jeho názoru není přitom názorová pluralita, ale izolovanost jednotlivých názorových proudů – to, že se vzájemně nerespektují. „Z dat na sociálních sítích vyvozuji, že máme k takové poruše demokratických mechanismů nakročeno. Příznivé alespoň je, že ještě nejsme plně uvnitř této poruchy,“ uzavřel Josef Šlerka.

Na svém facebookovém profilu hodnotí Šlerkův analytický text bývalý předseda Pirátské strany Ivan Bartoš, který je absolventem Ústavu informačních studií a knihovnictví. Text považuje za zajímavý, přesto s některými pasážemi polemizuje. „Mám kamarády, kteří považuji za nadprůměrně inteligentní i kamarády, které by většinová společnost označila za hloupé. Troufám si říct, že obě skupiny nácka poznají, a odůvodněný názor, byť opačný, do spektra extremismu jako obranu neodkazují. Nehledě na to, zda jsou v otázce imigrace na té, či oné straně. I když máme opačný názor, přesto k polarizaci nedochází,“ sdělil. 

 

Polarizace – střet racionality a emocí

 

Polarizace je podle jeho názoru spíše střet racionality a emocí. „Ve velkých tématech je to holt déle trvající stav, který je živený řadou přímých i nepřímých podnětů. Projevem zdravého přístupu je debata, konstruktivismus, smír. Projevem nezdravého pak křik, osočování, zkratkovitost, simplifikace, nenávist a právě zmíněná polarizace,“ vysvětlil svůj pohled.

A dává příklad ze života. „Manželská či partnerská hádka. Když je situace vyeskalovaná a za každým z manželů stojí v zázemí hodná maminka, pro druhého pak nenáviděná tchyně. Hádka nad čímkoliv je v ten určitý moment adekvátní mezinárodnímu ozbrojenému konfliktu, přesto se situace po uklidnění řeší kompromisem, dohodou a opatřeními, které by měla opakování předcházet. Beru to tak, že my jsme na týhle zemi všichni dohromady a ve státě ‚Čechů‘, dříve ‚Čechoslováků‘, prostě spolu budeme žít další stovky let,“ upozornil Bartoš.
 

Někdo chce krev, já požaduji informace

 

„Zatímco určitá skupina chce krev, já třeba požaduji informace. Nenávist pak také řešení není, i když je v řadě ‚argumentů‘ označována jako efektivní protizbraň a východisko pro řešení krize. ‚Fight fire with fire‘? Mám spíše problém, že mi tábor ‚zemanovců‘ něco aktivně pořád cpe. Přání je, v případě skalních (100 000) prostě otcem myšlenky. Pokud radostně nesdílím nejnovější brutální popravy a nemám potřebu online soucítit s poškozenými z Kolína, automaticky zavírám oči,“ popsal. 

Naopak mu přijde ono sdílení tragédie velmi neslušné vůči poškozeným. A to v libovolném případě, kdy je na komkoliv ilustrován onen „prove of point“ a může to být zrovna tak utopený chlapeček jako popravovaná osoba. Argumentační emotivní berlička, která dle mého názoru zavání hyenismem. I třeba tak jsem pobral prezentaci v bulvárním pořadu ČT s paní Jílkovou ilustračních fotografií, které tam vytáhl jeden europoslanec. Ačkoliv stál z pohledu moderátorky a bohužel i většinové audience tohoto pořadu na mé straně, já na jeho straně rozhodně ani v tomto tématu nestál,“ konstatoval Pirát.
 

Proti křiku žádné vysvětlování nepomůže

 

„Podle mě strana ‚kavárenská‘ cítí daleko větší potřebu být informována a věci analyzovat. Mně k vytvoření názoru prostě nestačí ‚Hele, tutaj psali‘, ‚Podle zdravého selského rozumu‘ a ‚Tohle zcela jasně dokazuje‘. Pokud se diskurs ‚zemanovců‘ neopírá o fakta, která jsem ochoten akceptovat (často elementární informace, odkud to máš), nemůžu se pouštět do nerovné diskuse, protože proti křiku žádné vysvětlování nepomůže. Pokud pak nacházím elementární chyby již na počátku (většinou jsou to argumenty nesmyslnými procenty), nezařazuji si diskutujícího do extremistického šuplíčku, ale rovnou usoudím, že je to blb, protože co je 100 procent, ví (nebo by měl vědět) skutečně i žák zvláštní školy,“ ohodnotil.

„Raději si přečtu článek – a to prostě není článek na iDnesu nebo Sputniku, což je co do míry těžké propagandy dle mého názoru velmi podobné médium – který se opírá o jasně definované hodnoty, odkazuje na fakta, přiznává zdroje, a pokud generuje závěry, sdělí nám autor, na jakém základě k nim dospěl. Používá fotografie, které jsou pořízené, když ne na popisovaném místě, tak alespoň v rámci stejné dekády, kterou mají ilustrovat. A nad tím se pak zamyslím,“ objasnil.
 

Nácek nemůže polarizovat. Kvalitních informací je pomálu