Podporujete zavedení eura v ČR? (Ptáme se od 25. 7. 2022)Anketa
Když hoří, hasíme. Je to reflex. Hasič, který se nebojí čelit ohni, je ve společnosti Někdo. Podle průzkumu veřejného mínění, který před časem provedl STEM, důvěřuje Hasičskému záchrannému sboru 98 % občanů. Hasičskou profesi pak za prestižní považuje většina občanů, jenom 15 % si to nemyslí.
S obrovským požárem, který už zasáhl 1200 hektarů lesa, nyní hasiči bojují v Českém, ale i v Saském Švýcarsku. Že si příroda požár zavinila sama, je nepravděpodobné. Neblýskalo se. Vinen je člověk, který podle hasičů upustil nedopalek a podle politiků změnil klima. Extrémní sucho, vítr a nedostupný terén situaci zhoršují a škoda bude obrovská. Oheň je vidět až z vesmíru a dým je cítit až v Praze.
Ve všeobecné panice z ohnivého pekla, kdy jsme všichni v myšlenkách s hasiči, zní zvláštně hlas přírodovědce z katedry botaniky, který říká, že se nejedná o žádnou apokalypsu, a přírodě že požár v Českém Švýcarsku prospěje. Pro ekosystém je to prý restart, za sto let to tam bude vypadat stejně jako před týdnem. Už za deset let se na dnešním spáleništi postarají „pionýrské“ dřeviny, jako je bříza a osika, o zeleň vysokou nějakých pět metrů.
Psali jsme:
Podle odborníků na biodiverzitu a ochranu přírody dělá požár v přírodě velký úklid. Oheň je faktor, se kterým příroda počítá. Některé organismy jsou na něm závislé. Například konkurenčně slabé pyrofyty, kterým oheň zlikviduje konkurenci. Místo smrkových plantáží, decimovaných kůrovcem, ocení zvířata, že jim pod zub naroste něco chutnějšího. Mrtvá krajina nehrozí, už za rok bude biologicky bohatší než před požárem…
I botanici a biologové jsou lidé, takže samozřejmě projevují soucit s těmi, kterým shořely domy, a chápou, že se jedná o katastrofu pro turistický ruch. Ohledně zvířat ale ujišťují, že většina z nich ví, kdy vzít nohy na ramena, použít křídla anebo se zahrabat do země. Pohledem přírodovědce tedy člověk hasí, co přírodu nepálí!
Potácíme se od selhání k selhání...
Tím se dostáváme k choulostivé otázce, zda přírodní zákonitost, kdy po období růstu přichází zmar a na spáleništi se výtečně daří novému životu, platí také pro živočišný druh, který sám sebe pojmenoval homo sapiens sapiens. Člověk sebe sama vnímá jako vrchol evoluce, něco, co se z přírody vymyká, co přírodu přerostlo a přírodě vládne, respektive se považuje za projekt Boží, dílo které Stvořitel koncipoval ke svému obrazu.
Pokud by ovšem člověk sebe sama hereticky nahlédl pohledem biologa, těžko by přehlédl paralelu s hořícím lesem, o kterém tento suše konstatuje: „Škoda, ale nevadí…“ Podezřele často se na displeji lidské populace objevuje hlášení Error. A při hledání řešení jako by ten nahoře rutinně opakoval nejčastější otázku ajťáků: „Zkusili jste vypnout a znovu zapnout?“
Lidstvo necharakterizuje kontinuální vývoj ke stále vyššímu, vyspělejšímu civilizačnímu levelu. Potácí se od selhání k selhání a od restartu k restartu. Takhle nás nutně musí vnímat nezaujatý, nestranný, nejlépe tedy mimozemský biolog. Anebo ten trpělivý Hasič nad námi, o kterém se v souvislosti s člověkem po katastrofě traduje, že „dopustí, ale neopustí“.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jakub Vosáhlo
