Jsou pouze dvě možnosti, jak dělat novinařinu: svobodně, anebo servilně. Obecně platí, že hlavní proud sází na novinařinu servilní, zatímco nezávislá média si libují v novinařině svobodné. Zatímco servilní novináři si vychovávají servilní publikum, svobodní novináři, publicisté, vedou své publikum k nezávislému myšlení. Tím je dáno, že ve společnosti současně přetrvává stabilita, garantovaná lidmi, co mají místo hlavy televizi, a současně svoboda, kterou naopak udržují při životě lidé, co místo televize mají vlastní hlavu.
Jde samozřejmě o zjednodušení, i v novinařině existují výjimky z pravidla a najdou se přeběhlíci, kteří konvertují ke svobodě, anebo naopak k servilnosti. Nedá se říct, že být svobodný znamená automaticky také být chytrý anebo že kdo je servilní, je automaticky idiot. Jisté ale je, že čím je společnost servilnější, tím více je třeba lidí svobodných, co se nebojí jít proti proudu.
Nacházíme se v zajímavém mezidobí, kdy ještě vládnou politici, kteří prohráli volby, a média hlavního proudu, co jim do poslední chvíle nadržovala, by měla trpět krizí identity. Zjevně ale netrpí. Zatímco dosud byla servilní k vládě a kritická k opozici, nyní bude kritická k vládě a k opozici servilní. Je tomu tak proto, že novináři hlavního proudu se neidentifikují automaticky s politiky, kteří se dostali k moci, jen proto, že se dostali k moci. Mainstream se identifikuje s určitým typem politiky, bez ohledu na to, zda je prosazován vládou anebo opozicí: Jde o servilnost k systému, tedy ke globálnímu mafiánskému kapitalismu, který je samotnými mafiány prezentován pod názvem „liberální demokracie“.
Tak jako hlavní proud pracuje pro mafii a je tedy součástí zločinného spolčení, nejsou nezávislá média, pokud jde o vliv na veřejnost, pouze v názorovém střetu s korporátním či veřejnoprávním hlavním proudem. Jsou ve střetu s mafií, s organizovaným zločinem. A jde o střet osudový, neboť chapadla mafie sahají do nejvyšších pater politiky, státní správy, justice, armády, ale také školství, zdravotnictví či kultury.
Řeč je samozřejmě o mafii nadnárodní, která prorostla do struktur Evropské unie či NATO a v honbě za ziskem tyto struktury infiltruje, oslabuje a rozvrací. Není náhoda, že média hlavního proudu jsou nejen u nás, ale kdekoli v Evropě, alergická již na pouhou pochybnost o užitečnosti bruselské byrokracie, o možnosti upadající EU opustit ani nemluvě. Média hlavního proudu nejsou platformou pro demokratickou diskusi. Slouží k umlčování kritických, polemických hlasů a ke skandalizaci oponentů.
Média hlavního proudu mají v popisu práce dozor nad politiky, kteří by zájem svých voličů opovážlivě upřednostnili před zájmy mafie. Nezávislá média pak na politiky naléhají, aby se mafii vzepřeli. Konkrétně to znamená nenechat se zastrašit, nenechat se koupit a nenechat se vydírat. Otázka zní, zda v něco takového můžeme doufat, protože politici zřídka najdou odvahu zkřížit mafii cestu. Je tu vlastně jen jedna okolnost opravňující k optimismu: Předvolební výrok vítěze voleb, že kdyby se spojil s kýmkoli z minulé vládní koalice, musel by se sám ze sebe pozvracet. Naděje, že se Andrej Babiš ze sebe nepozvrací, umírá poslední.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Slouží česká média mafiím?
autor: Ivan Hoffman
