I bez záludné umělé inteligence už se pro civilizovaného člověka stalo obtížným odlišit skutečnost od její interpretace. S nástupem AI definitivně vstupujeme do informačního bludiště, zhmotňuje se hrozivá prognóza ztráty orientace, míříme do chaotického světa, kterému se nedá věřit, který je třeba dělit nejméně třemi.
Už dlouho je patrný trend míchání zpravodajství a zábavy, pro který se vžil termín infotainment. Co není zábavné anebo šokující, je neprodejné. Synonymem pro seriózní je nudné. Z veřejného prostoru mizí věcné informace a nahrazuje je komentované zpravodajství, zaujaté komentáře a tendenční interpretace. Chceme-li se dovědět, co se stalo a co se děje, musíme nejprve odfiltrovat balast, manipulaci, skrytou reklamu a propagandu. Blížíme se ovšem k bodu, kdy po odfiltrování balastu, manipulací, reklamy a propagandy nezbude ke čtení, k vidění či k poslechu prakticky nic.
Deviantní chování médií má na společnost devastující vliv. Největší chyba, jakou člověk může udělat v bludišti, je nechat si namluvit, že se v něm má zorientovat a zabydlet. Bludiště je špatné místo pro život. Lze se v něm pouze ztrácet a mýlit. Však se také loajální nájemníci bludiště dělí na hloupé a navedené. Jelikož jsou ale obklopeni stejně postiženými souputníky, nejsou si své popletenosti a směšnosti vědomi. Nejhorší pořízení je s generacemi, které se již do informačního bludiště narodily. Chaos shledávají normálním a co jim je naopak bytostně cizí, je racionalita a řád.
Nejen přítomnost, ale také blízká budoucnost bude chaotická a temná, protože taková je mentalita bludiště, ve kterém je generace, přicházející k moci doma. Soudných lidí ubývá, brzy budou v menšině a zvrátit neblahý trend nesvedou. Proto dilematem zítřka nebude, jak vybudovat lepší svět, ale jak se ubránit tomu špatnému.
V krajním případě půjde o techniku přežití, pokud situace dospěje tak daleko, že hlupáci u moci uvrhnou společnost do nějaké existenční krize. Lidem, kteří takovou situaci předvídají a připravují se na ni, se říká preppeři a není na škodu jim naslouchat, jak rozdělat oheň a vyčistit vodu z kaluže. Ještě než ale místní a bruselští hlupáci zařídí, že zůstaneme potmě, anebo že nás tady budou lovit drony, čelíme třeba byrokratické šikaně, fanatismu či nevídanému nevkusu a úpadku mravů.
Možností, jak na takové výzvy reagovat, je několik. Zcela nejdůležitější je se k evidentním volovinám a špatnostem nepřidat. Nic se nepokazí tím, že aktivity hlupáků ignorujeme. A osvobozující je mít z lidské blbosti legraci. Svádět s hlupáky zápas a usilovat o jejich nápravu je pak vyšší dívčí, není to práce pro každého. Chce to obrnit se nekonečnou trpělivostí, mít s vlivnými fanatiky, gaunery či psychopaty soucit. Pohlížet na ně jako na oběti, posedlé nějakým zlem. Někdy pomáhá pozorně je vyslechnout, vlídně domluvit, jít příkladem. Někdy, žel, veškerá snaha vyjde nazmar a nepomůže ani pár facek.
Slušný člověk s čistým svědomím a dobrým srdcem je imunní vůči svodům dnešního bludiště, jehož architektem je ďábel. Ten si ale vždy sjedná mediální podporu pro projekt pekla na zemi. Dnes je to liberálně demokratický mainstream, který s peklem uzavřel strategické partnerství. Jediný způsob, jak si zachránit duši, je říct ďáblovi ne.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Souhlasíte s Ivanem Hoffmanem?
