Statisticky významné procento pacientů neumírá na nemoc, ale na špatně stanovenou diagnózu. Jde o citlivý problém, neboť nesprávná diagnóza implikuje smrtící terapii. Proto na sebe chybující lékaři solidárně nežalují.

Chybné diagnózy, prognózy i chybné vědecké teorie stojí za většinou škodlivých terapií, které ordinují světu politici, kteří se podobně jako lékaři neradi přiznávají ke svým prohřeškům. Spolu chyceni, spolu oběšeni, platilo už na divokém západě, a politici, zločinci svého druhu, jsou si toho dobře vědomi. Na jednou stanovené terapii se lpí i po té, kdy už o diagnóze panují pochybnosti, a dokonce i tehdy, když už je původní diagnóza vyvrácena. (A jaksi se to zapomene oznámit laické veřejnosti.)

Existuje mnoho příkladů, kdy politici nejsou ochotni změnit kurz, i když už je každému, kdo používá mozek, jasné, že míříme do katastrofy. Už dlouho je vyčísleno, že přechod na „bezemisní“ ekonomiku a na alternativní obnovitelné zdroje devastuje životní prostředí, započtou-li se externality. Přitom právě hypotéza o člověkem způsobených změnách klimatu byla argumentem pro likvidaci evropského průmyslu a zemědělství.