Ivan Vyskočil po dovolené četl zprávy. A rána: Fialovi dokonale hráblo! Kdo mu dal právo...
10.03.2024 5:00 | Komentář
NEDĚLNÍ RÁNO S IVANEM VYSKOČILEM „On zapomněl, že je pouze náš zaměstnanec, který má plnit vůli lidu,“ říká na adresu premiéra herec a člen Klubu 2019 Ivan Vyskočil. A ptá se: „Kdo mu dal právo, že se nebude bavit s našimi nejbližšími bratry Slováky? Jak může říct, že jestli budou zemědělci zlobit, tak peníze pro ně přesměruje jinam?“ V Nedělním ránu popisuje, co viděl ve Vietnamu: „Ne Vietnam, sto let za opicema jsme my. Nikde jsem v té ‚zaostalé zemi‘ neviděl žebráky ani evidentní bezdomovce. Nikdo tam nekecá o Green Dealu.“ Na závěr nechybí vzkaz pro kolegu Ondřeje Vetchého.
„Moji milí čtenáři, na chvíli jsem se odmlčel nikoliv proto, že by nebylo v našem království o čem psát, ale z jednoduchého důvodu, že jsem tu nebyl,“ říká na úvod dnešního Nedělního rána herec a člen Klubu 2019 Ivan Vyskočil a hned vysvětluje.
Ne Vietnam, sto let za opicemi jsme my
„Moje drahá mladá partnerka je ve své práci tak dobrá, že dostala zcela zvláštní odměnu a mohla si vybrat dovolenou. Vzala mne s sebou a naše rozhodnutí padlo na Vietnam. Moji zlatí, to byla krása. Krása taková, že mne to až rozladilo. My Evropané, a zejména Češi, si pořád o sobě myslíme, jak jsme na výši a Asie, že je ještě sto let za opicema a zejména nějaký Vietnam? Vždyť se tam donedávna válčilo. A pak vystoupíte na letišti a vlhké horko vás vlídně uvítá. No jistě, u nás, když jsme odlétali, byly 4 stupně. A pak nás autobus dovezl do našeho místa pobytu a pomalu jsem se začal rozkoukávat,“ říká herec a popisuje. „Pravda je, že Vietnamci si nějak úzkostlivě na pořádek nepotrpí. Co je za plotem, to už je moc nezajímá, a tak je tam všelicos. Ale mezi námi, tohle já pamatuji před čtyřiceti lety na Slovensku. Zahrádka uklizená a bordel se házel za plot. No a už je to také jinak. Pak jsme měli několik výletů a koukal jsem, že těch sto let za opicema jsme my,“ krčí rameny a vypráví dál.
Američany vyhodili a jsou šťastní
„Vietnamci staví, obchodují, a hlavně jsou nesmírně příjemní. Ale hlavní je ta atmosféra na ulicích. Najednou jsem si uvědomil, jak jsme my, jako blbci, sešněrovaní tou pitomou Evropskou unií a šněruje nás čím dál víc. Lidé se smějí, baví. Jestli jich jede na motorce pět, nebo jeden, to nikdo neřeší. Policajta jsem viděl jednou. Seděl na tržišti na židli a lezly po něm děti. Evidentně nikoliv jeho. Asi je hlídal zákazníkům,“ usmívá se Ivan Vyskočil a podotýká. „Je tam komunismus, ale zcela nedávno vystavěli nádhernou buddhistickou pagodu. Vidíte, jak se lidé cítí svobodně, a tak jsem si říkal: „Kéž by to tak bylo u nás“. Všude jejich rudé vlajky se žlutou hvězdou, takže komunismus. Ale lidé se smějí, pracují a budují tu zemi. Američany vyhodili a jsou šťastní, zatímco my jsme... (tedy ne my, ale paní Černochová a ten spolek nahoře nám je sem zatáhli jak veš do kožichu),“ mračí se naštvaně a v popisování toho, co viděl ve Vietnamu, pokračuje.
„V zemi se staví, a jak hezky. Jedete po silnici a žádné díry každých 20 metrů, ve kterých málem necháte kolo. Prostě silnice, jak má být, bez děr a nerozbitá. A lidé jsou příjemní, usměvaví a ženy jak panenky. Nikde jsem v té ‚zaostalé zemi‘ neviděl žebráky ani evidentní bezdomovce. A zvláštní blaho? Ani jedna ukrajinská vlajka! A jsou tam i bohatí, co většinou vystudovali v Rusku, a ti podporují parky, turismus, financují ekologické národní parky pro zachování původní fauny a flory, ale nikdo tam nekecá o Green Dealu. A s tím vším bílá pláž s palmami, vlnící se oceán a najednou jsem začal litovat, že za chvíli zase musíme jet domů,“ usmívá se zasněně herec a s mnohem menším úsměvem dodává. „Cesta letadlem, těch 12 až 14 hodin, je opravdu krušná. A to nemluvím o té ráně, co člověk dostane hned, jak se ráno probere. Proč jsem si jen otevíral zprávy. Jako bych se bez těch hovadin, co padají z huby našim politikům, nemohl obejít?“ chytá se herec za hlavu a vysvětluje, co ho po návratu do vlasti doslova „nadzvedlo ze židle“.
Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Líbil se Vám tento článek?
Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:
131-981500247/0100
QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Podle mě také není problém jen v Číně, ale dnes už téměř neexistuje nic jako soukromý. I třeba EU dost šťourá do soukromý lidí - většinou to vydává za dobrý úmysl a možná to i dobře myslí, ale je to potřeba? Co vím, tak třeba chtěla mít možnost sledovat i soukromou korespondenci lidí na internetu at...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
Jinde na netu:
reklama
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.
Uživateli nejlépe hodnocený komentář
BRAVO***, známka
, 10.03.2024 11:08:39
a odpověď na poslední dotaz = Když Bůh dopustí i motyka spustí. Jen doufám, že příště budou motyky stačit a vláda konečně padne.
známka
, 10.03.2024 11:08:39
