Záznam v archivu někdejší Státní bezpečnosti promlčet nelze ani více než dvacet let po revoluci. Přitom se nejedná o prokázání viny. Ne. Samotný záznam stačí. Zvláštní je, že archiv zločinecké organizace je naprosto objektivní a neomylný. Pokud by taková Státní bezpečnost skutečně byla, pak lze těžko chápat, proč je tak negativně hodnocena. Proti záznamu se lze odvolat k soudu. Vynechávám okolnost, že přestože ve valné většině případů je žaloba úspěšná, archiv Státní bezpečnosti je ve vědomí některých našich politiků stále bez poskvrny. Za zneužití práva považuji, že pokud úspěšný žalobce požádá na základě soudního rozhodnutí o nové lustrační osvědčení, dostane opět pozitivní, s poznámkou, že podle soudního rozhodnutí je záznam neoprávněný.