JUDr. Lachnit: Lustrační zákon obhajují katolické strany, které mají plná ústa morálky. Ale odpuštění jim nic neříká

13. 2. 2014 9:14

„Trestní právo zná institut promlčení. Desetiletá promlčecí lhůta se vztahuje i na těžké zločiny. Promlčení znamená, že po uplynutí lhůty už nemůže být viník souzen a odsouzen. Jedním z rozhodujících důvodů, proč byla do práva zavedena promlčecí lhůta, je okolnost, že svým dalším životem viník prokázal, že není nebezpečím pro společnost. Můžeme říci, že svou vinu odčinil. Řádným životem. Nic víc, nic méně. Nikoli příkladným životem, nikoli mimořádnými zásluhami,“ začíná svou úvahu JUDr. Petr Lachnit, 1. zástupce starosty městské části Praha 5. A pokračuje…

JUDr. Lachnit: Lustrační zákon obhajují katolické strany, které mají plná ústa morálky. Ale odpuštění jim nic neříká
Foto: Redakce
Popisek: Petr Lachnit, zástupce starosty Městské části Praha 5
reklama

Záznam v archivu někdejší Státní bezpečnosti promlčet nelze ani více než dvacet let po revoluci. Přitom se nejedná o prokázání viny. Ne. Samotný záznam stačí. Zvláštní je, že archiv zločinecké organizace je naprosto objektivní a neomylný. Pokud by taková Státní bezpečnost skutečně byla, pak lze těžko chápat, proč je tak negativně hodnocena. Proti záznamu se lze odvolat k soudu. Vynechávám okolnost, že přestože ve valné většině případů je žaloba úspěšná, archiv Státní bezpečnosti je ve vědomí některých našich politiků stále bez poskvrny. Za zneužití práva považuji, že pokud úspěšný žalobce požádá na základě soudního rozhodnutí o nové lustrační osvědčení, dostane opět pozitivní, s poznámkou, že podle soudního rozhodnutí je záznam neoprávněný. 

          

Revoluční zákony řeší okamžitou potřebu revolučního uspořádání. Nejsou a nemohou být součástí právního řádu porevolučního státu. V Bulharsku a Rumunsku byli revolučními zákony zbaveni volebního práva aktivní účastníci předchozích fašistických režimů. Na dobu tří let. Přesto je dodnes toto opatření předmětem kritiky právních teoretiků. Nelze totiž v demokratickém systému tolerovat kategorizaci občanů z hlediska občanských práv. Proč to v této souvislosti zmiňuji? Protože lustrační zákon se nevztahuje jenom na spolupráci se Státní bezpečností, ale i na členství v předsednictvu okresních a vyšších orgánů KSČ a členství v Lidových milicích. 

Samotný efekt lustračního zákona je při zpětném pohledu velice sporný. Jestliže pozitivní lustrační osvědčení vylučovalo zaměstnání ve státní správě, nebylo překážkou pro lukrativní funkce v bankovním sektoru, mezi advokáty nebo exekutory či ve významných firmách. Zatímco ve státní správě by lidé s tímto kádrovým handicapem těžko mohli výrazně postoupit v úřednické kariéře, na daleko exponovanějších funkcích takovou překážku neměli.          

Zrušení lustračního zákona více než dvacet let po revoluci by tuto revoluci opravdu ohrozit nemohlo.

          

Tak se podbízí vysvětlení, že se nejedná o ochranu společnosti, ale jen o pomstu. To je ale z právního pohledu neomluvitelné. Právo má trestat, nikoli se mstít.            

Při této úvaze se nemohu ubránit vzpomínce na Karla Sabinu, autora libreta k české národní opeře Prodaná nevěsta. Dodnes se v čítance při zmínce o něm především dočtete, že byl policejním konfidentem. To nám ovšem nebrání adorovat Prodanou nevěstu.          

Paradoxní je, že největšími zastánci trvalé platnosti lustračního zákona jsou obě křesťanské strany: KDU-ČSL a TOP 09. Paradoxní, protože hlavní devizou křesťanství je odpuštění. Zdá se, že některé kategorii občanů odpouštět nelze. Na omluvu politiků těchto stran je třeba uvést, že Jidášovi také neodpustili. Ovšem pravda je, že Jidáš zradil Pána. Ti, kterých se dotýká lustrační zákon, svého pána nezradili. Pokud ano, dneska už je to opravdu jedno.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: ava
reklama


Další články z rubriky

„Já tam byl. Když Kalousek pil. A blil." Další dosud neznámé svědectví o propojení kšeftů a politiky s kořalkou v krku

4:44 „Já tam byl. Když Kalousek pil. A blil." Další dosud neznámé svědectví o propojení kšeftů a politiky s kořalkou v krku

ParlamentníListy.cz přinesly v neděli několik ukázek týkající se knihy novináře Radka Kedroně. Popis…