Na svém profilu na sociální síti Facebook komentuje setkání takto: „Fanklub kancléřky Merkelové, jindy tak výřečný při obhajobě její migrační politiky, eurofederalistických názorů nebo výroků o odsunu, teď mlčí jako zařezaný.
Já do toho fanklubu nepatřím, ale toto za mě ok. Ostatně v nadcházející obchodní válce s USA budou dost možná Evropa a Čína postupovat v jakémsi spojenectví. A Čína je největším obchodním partnerem Německa (které je zas největším obchodním partnerem ČR, like it or not).
My se ovšem na druhou stranu zase nenechme Berlínem nebo Bruselem odrazovat od formátu 16+1.“
Na Zahradilova slova reagoval například Jan Schneider, ředitel ústavu sociálních služeb na Praze 4. Také schvaluje jednání s Čínou, ale tvrdí, že dosud byla vedena nekompetentními osobami. „Samozřejmě Čína je významný partner a je třeba se s ní bavit, takhle jen necháváme Německo jako prostředníka. Ja bych rozhodně nevyčítal Zemanovi to, že s Čínou komunikuje, ale to, že to dělá fakt blbě. Vždyť celá ta šaškárna s Luftjardou je ostuda,“ napsal. Zahradil s tím souhlasil a doplnil, že je to hlavně mediální „problém“.
Fotogalerie: - Mečiar a Klaus o rozdělení Československa
A ozval se i Tomáš Cikrt, bývalý mluvčí Tomáše Julínka, bývalého ministra zdravotnictví za ODS. Bránil Merkelovou takto: „Za mě jako merkelistu, abyste neměl pocit ticha, OK, protože spolupráce Německa je založena na rovnocennosti, už jsem Vás žádal, abyste se někdy podíval na smlouvy, které uzavřela ještě Sobotkova vláda, zejména v oblasti zdravotnictví – jde o nevýhodnou spolupráci, která se odvíjí od byznysových zájmů Tvrdíka a spol. Navíc Merkelová samozřejmě patřičně silně vyzvedla i otázku lidských práv (na rozdíl od Zemanova výblitku, že bychom se měli jezdit do Číny učit).“
A Zahradila nenechalo chladným ani výročí opoziční smlouvy. Tedy spíše reakce novinářů na ni. Tvrdí: „K 20 letům opoziční smlouvy, jako jeden z účastníků tehdejších dějů: Tolerance menšinové vlády opozicí je standardním řešením v situaci, kdy není možno složit vládu většinovou. Tak tomu bylo i tehdy. Mediální a veřejná démonizace opoziční smlouvy jako téměř konce demokracie v ČR byla pak jen přestřeleným hysterickým divadlem některých politiků a jejich kamarádů v médiích. Ti politici už dnes vesměs v politice nejsou. Někteří z těch novinářů se z toho ovšem nevzpamatovali dodnes.“
Na tyto narážky na novináře odpověděl jeden z nich, Jindřich Šídlo. Připomíná Zahradilovi, jaké plány tenkrát hlavní činitelé měli: „Po těch letech – když milosrdně zapomenu na všechnu tu řezničinu, co se odehrávala – mě zpětně vždycky spolehlivě nejvíc pobaví vzpomínka na výrok MM, že ČSSD dostane historickou šanci se znemožnit, což se pak plně projevilo při volbách 2002. A samozřejmě taky nelze opomenout tu snahu změnit volební zákon, který by pro obě strany (jistě, je to ‚kdyby‘) znamenal o 15–20 let později odchod mimo Sněmovnu.“
A Zahradil v diskuzi pak popsal, jak ohromnou škodolibou radost měl z opoziční smlouvy: „Ano, logicky to vidíme každý po svém. Já měl prasečí radost, když jsem viděl Rumla, Pilipa, Luxe, Kroupu atd. na to nevěřícně čučet. A říkal jsem si (a jim) – to máte, vy zmetci, za ten podraz z listopadu 97.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
