Liberecká knihovna je symbolické místo. Byla postavena na místě velké synagogy, která padla za oběť řádění nacistů o Křišťálové noci v listopadu 1938. Právě na tomto místě byla i s pomocí peněz z Německa jako takzvaná Stavba smíření v roce 2001 otevřena liberecká krajská knihovna. Unikátně propojená právě se synagogou. Otevření se zúčastnil i Václav Havel. Patnáct let poté, letos 8. března, byla před knihovnou instalována Lavička Václava Havla, dílo jeho přítele, již zesnulého Bořka Šípka. Právě zde se začali 5. října 2016 před šestou hodinou odpolední scházet lidé, kteří měli Havla rádi.
Neodradil je ani silný vítr, ani hustý déšť, ani teplota těsně nad nulou. „Koukám, že tu jsou samí slušní lidi,“ pronesl Jan Šolc, který z přítomných poznal Havla asi nejlépe. Několik let pracoval na Hradě v Kanceláři prezidenta republiky jako šéf vnitřního odboru. Přítomen byl i chrastavský starosta a kandidát na senátora Michael Canov. „Václav Havel je podle mého názoru jednou z největších osobností dějin Československé a poté i České republiky. Byl hlavní osobností roku 1989. Myslím, že jeho význam vynikne i v následujících letech, že se bude vzpomínat na trojici Masaryk, Beneš a Havel,“ prozradil ParlamentnimListům.cz.
Zapálené svíčky i srdíčko
Pak už se zapalovaly svíčky a tvořila se fronta na jejich umístění pod lavičkou. Díky silnému větru a dešti mnohým svíčka zhasla, ale znovu si ji zapálili a nakonec se všem podařilo umístit pod lavičku hořící svíčky. Lidé pak utvořili kolem ní kruh se spojenýma rukama. Na povel Jana Šolce vytvořili z lidských těl srdíčko a Havlovi zatleskali. Jan Šolc pak promrzlé přítomné pozval do restaurace v podloubí radnice. Právě před libereckou radnicí je jiný památník věnovaný libereckým obětem vpádu vojsk Varšavské smlouvy pod povelem Sovětského svazu. A právě kvůli sovětské armádě zahynulo v srpnu 1968 několik lidí. Střílelo se i na náměstí před radnicí. A Václav Havel byl přitom. Do Liberce tehdy přijel společně se svým kamarádem hercem Janem Třískou. Pozvali ho galeristé manželé Seifertovi. Na večírku v Oblastní galerii se přítomní dozvěděli, že do země se valí cizí okupační vojska. Dopoledne už projížděly sovětské tanky i Libercem.
Nejdramatičtější den – 21. srpen 1968 v Liberci
Několik tisícovek naštvaných lidí se tehdy srotilo i na náměstí před radnicí. „Někdo hodil na tank dřevo. Kulometčík sklopil těžký tankový kulomet a začal střílet. Celé náměstí padlo k zemi,“ vyprávěl už dříve Jan Šolc, který popisoval i to, jak se spolu s Janem Třískou a s jeho kamarádem plazil k průjezdu. Za zvuku kulometných dávek se k němu dostali bez úhony. Až v roce 1996, kdy už byl Šolc Havlovým blízkým spolupracovníkem, zeptal se ho jednou, jestli si vzpomíná na 21. srpen 1968. „Jasně. Byl to jeden z nejdramatičtějších dní v mém životě,“ uvedl Havel, který tehdy v Liberci zůstal celý týden. Psal komentáře, které v libereckém studiu Českého rozhlasu předčítal Jan Tříska. A tady vznikla i jeho výzva k odsouzení okupace směřující k významným světovým spisovatelům – Jeanu Paulu Sartrovi, Eugenu Ioneskovi či Günteru Grassovi.
Návštěvy přátel – Hubáčka i Šípka
Na jaře 1990, na vrcholu popularity, vítaly Havla už jako prezidenta tisíce lidí. Na zaplněném radničním náměstí připomněl i tento dramatický týden v srpnu 1968. „Protiokupační sepětí bylo obrovské. Vzpomínám jak kluci s dlouhými vlasy, hipíci, chodili po Liberci s červenými páskami jako pomocníci Veřejné bezpečnosti,“ zavzpomínal. I pak do Liberce často jezdil. Třeba za Karlem Hubáčkem, tvůrcem geniální futuristické stavby na Ještědu. Nebo později za Bořkem Šípkem, který se stal děkanem Fakulty architektury. Přijížděl za ním i za jeho studenty, naposledy patrně v květnu 2009. Havel měl v Liberci řadu přátel. A ti mu tady i zůstali.
VÁCLAV HAVEL V LIBERCI V ROCE 1990:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
