Patočka se ve svém sloupku nejprve ohlíží do historie a vzpomíná, jak v říjnu 1991 schválila vláda Petra Pitharta limity na návrh tehdejšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala. Prý šlo o rozhodnutí zrozené ještě z ducha listopadové revoluce, která zamýšlela napravit různé zhůvěřilosti komunistické éry. „K nim nesporně patřila brutální likvidace krajiny včetně sídelní struktury v severních Čechách, motivovaná těžbou hnědého uhlí,“ píše Patočka, podle něhož by prolomení bylo obrázkem toho, jak hluboce upadla česká společnost.

„Na prolomení limitů nemá reálný zájem nikdo kromě vlastníků dolů, jimiž jsou zvláště opovrženíhodné kusy ze stáda českých kapitalistů, které se zde po roce 1992 zformovalo a na nás všech se pase,“ je přesvědčen novinář s tím, že jde o lidi, jako jsou například Pavel Tykač a Jan Dienstl. Ti podle něho základ svého jmění získali v podstatě loupeží.

Zkorumpovaná ČSSD na severu

„Realistický sociálně demokratický přístup by spočíval v tom, že se prostředky pro sociální zabezpečení, rekvalifikaci a budoucí pracovní dráhu horníků i pro další lidi v kraji získají daňovou zátěží či zvláštními poplatky uvalenými na provozovatele dolů,“ napsal dále Patočka s tím, že se sociální situace v severních Čechách prolomením určitě nezlepší.

„Oligarchové si dokázali kolem prstu omotat odboráře ve svých firmách, takže se z nich stali bezděční kolaboranti,“ pustil se dále Patočka i do odborářů v těžařských společnostech, kteří podle něj vylobovali podporu u svých zastřešujících složek a v severočeské sociální demokracii. „Ostatně v severních Čechách ČSSD nikdy neměla řadou svých údů k různým formám organizovaného zločinu příliš daleko,“ neodpustil si rýpanec ani do pobočky vládní partaje.