„Teplý bonz je lepší, než falešné přátelství. Tento bonmot z galerky je asi tak nejvýstižnější charakteristikou odborné i mravní úrovně dnešní vlády. Vrací se v ní to nejpokleslejší, co se tu od vzniku Československa objevilo, avšak nikoliv poznenáhlu, plíživě, normalizátorsky – tedy tak, aby si na to lidé zvykali, aby zemdleni každodenní psotou pardónovali si čím dál větší ústupky. Nikoliv, tento režim všechny tyto nešvary, zlozvyky a totalitární praktiky zvedl naráz a jako kravinec je brutálně vmetl do obličeje obyvatelům této země,“ píše Jan Schneider v reakci na doménu Úřadu vlády ČR, kde v reakci na ruskou agresi na Ukrajině vyzývá občany, aby nahlašovali ruské dezinformace.
„Je to děsivý atak, ale právě vzhledem k té předcházející zkušenosti mnoha let relativní svobody projevu se domnívám, že toto totalitní tsunami bude kontraproduktivní, že lidi naopak posílí v jejich aktivní rezistenci, a že to nebude mít dlouhého trvání. Je to poměrně unikátní situace, jak si pod sebou řeže větev vláda z božího dopuštění premiéra, údajného politologa Petra Fialy (nevěřím totiž, že by skutečný politolog mohl být tak nebetyčně hloupý). Nejprve se slovy přihlásila k dědictví Charty 77, která vybízela k občanské kuráži a deklarovala závaznost našich vlastních zákonů, zajišťujících mimo jiné právo na svobodu projevu: vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní volby,“ uvádí signatář Charty 77.
Vypnutí údajně dezinformačních webů 25. února připomíná Antichartu
„A potom, ausgerechnet 25. února, tedy na 74. výročí tzv. Vítězného února 1948, docílila všelijakými netransparentními cestičkami vypnutí některých údajně „dezinformačních“ internetových webů, přičemž zdůvodnění tohoto kroku nejvíce připomíná takzvanou Antichartu, spektákl, uspořádaný v roce 1977 tehdejším režimem,“ domnívá se.
„Signifikantní je, že rakovina autocenzury rozežírá společnost již delší čas. Určitým lidem, kteří se profilují svobodně, není dopřáváno prostoru v takzvaných veřejnoprávních médiích. Zatímním vrcholem je případ moderátorky Terezy Boučkové, která rozhovor s Evou Turnovou, členkou skupiny Plastic People, doprovodila hudbou téže kapely, a byla za to pokárána! Totalitarizující tendence se neprojevují jen ‚černými listinami‘, ale i takzvanými ‚playlisty‘: kdo na nich není uveden, jako by nebyl,“ všímá si bývalý bubeník Plastic People.
„Pikantní na tom je, že jedním z posledních impulzů ke vzniku Charty 77 byla perzekuce osob právě z okruhu kolem Plastic People – a nyní zase! Jednomu se až nechce věřit, jak idiotsky se chovají tito noví autoritáři. Je to z nedovzdělanosti? Zčásti jistě, politolog Fiala by měl vrátit tituly a mělo by mu být vráceno školné, jestli nějaké zaplatil, protože by bylo téměř podvodné zkoušet za úplatu vzdělat individuum, které je prokazatelně nevzdělavatelné. Zato však má moře po kotníky, to ano. Drzost těmto novodobým svazákům opravdu neschází,“ myslí si.
„Není proto divu, že Fialovou vládou ovládaný úřad vlády směle píše na webu „branmecesko.cz“ spoustu dezinformací. Například, v souvislosti s ruským napadením Ukrajiny uvádějí, že prý poprvé od roku 1939 jeden evropský stát napadl druhý. Vládní úředníci nevědí, nebo zamlčují, že už v roce 1940 německá vojska napadla Belgii, Nizozemsko, Lucembursko, Francii, Dánsko, Norsko, Anglii. V roce 1941 byly Jugoslávie a Řecko napadeny vojsky německými a italskými, SSSR pak vojsky německými, rumunskými, finskými, italskými, maďarskými, španělskými a slovenskými. V roce 1956 napadl Sovětský svaz Maďarsko, k tomuto obludnému vyhlášení došlo na Hitlerovy narozeniny... V srpnu 1968 bylo Československo napadeno vojsky sovětskými, polskými, maďarskými, bulharskými a východoněmeckými. Do této smutné bilance můžeme zařadit i účast mnohých evropských států při útoku NATO na území bývalé Jugoslávie v roce 1995 a v roce 1999,“ popisuje Jan Schneider.
Zaslouží si ředitel BIS Michal Koudelka státní vyznamenání?Anketa
„Vládní poskoci dále na webu píšou, zcela v ‚orwellovském‘ duchu, že ‚šířením ruských dezinformací pomáháte agresorovi‘, aniž by jim došel rozpor s tím, co tvrdí hned potom: ‚Dezinformace a lži jsou zbraně namířené proti nám všem.‘ Ano, jakékoliv dezinformace, včetně těch vládních, jak se snažím klopotně dokázat,“ vysvětluje.
Vládní výzva „Bojujte proti ruským lžím“ je už naprosto šílená!
Jste pro zbudování základny NATO na českém území?Anketa
„Pravdu má vládní web v tom, že informace je třeba ověřovat. Například dezinformaci o tom, že Rusko v roce 2008 napadlo Gruzii, lze vyvrátit citací zprávy vyšetřovací komise EU, vedené švýcarskou diplomatkou Heidi Tagliaviniovou, která dokázala opak – a přesto mnozí politici a mnohé zdroje se drží této protiruské dezinformace jako exkrement košile,“ uvádí.
„Dlužno v této souvislosti vzpomenout na Václava Havla, který památně prohlašoval že ‚nejsme jako oni‘, a přál si, aby se to stalo pravdou, abychom byli lepší než ten předchozí režim. Absurdita současné situace brutálně překračuje meze Havlovy představivosti. Tito novodobí autoritáři opravdu ‚nejsou jako oni‘, jsou totiž neskonale pitomější, než onen režim, který měl na mysli Václav Havel, kterého mají tito plná mluvidla, ale hlavy mají prázdné – zato ega mají vydutá, chorobně vydutá.
Člověk by se asi neměl divit, když pak na vládním webu najde radu, kterou se vracím na samý začátek: Novodobý Pavka Morozov z úřadu vlády totiž hlásí, že ‚nahlásit dezinformace není práskačství‘. Tak hluboko jsme klesli,“ uzavírá Jan Schneider.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Oldřich Szaban