„Abych to vysvětlil, musíme se nejdřív vrátit o 34 let zpátky… Máme květen 1985 a na mistrovství světa do Prahy přijíždí hvězdy NHL i s hráčem číslo 66…. Mohli mu říkat, ať do toho komunistického Československa nejezdí, bůhví, co ho tam čeká… On jel, protože hokej miluje a chce reprezentovat. A v té komunistické zemi si ho všimnul jeden mladej hokejista a totálně mu to změnilo život – našel svůj idol a za pět let spolu vyhráli Stanley Cup,“ začíná světoznámý hokejista svůj příběh.

A pokračuje: „Asi víte, že ten hráč byl Mario Lemieux a možná, že kdyby do ‚nepřátelské‘ Prahy nepřijel, tak by nevznikla celá story o hráči s číslem 68… Chci tím říct, že kdyby se mi v Číně povedlo něco podobného, a změnil bych i jenom jeden život, není to málo, je to víc než 0 a má to význam!!! Vy si možná říkáte, že píšu nesmysl – není to nesmysl. Já to totiž zažil.“