„Pod dojmem emocí ze slyšeného konstatuji: Tahle země je naše. Blaník i Vltava, Tábor i Vyšehrad. Navrhuji si ji nenechat jen tak vzít. Máme tady tisícileté kořeny, naši předkové tu pracovali, rodili a vychovávali děti, bojovali i umírali. Prostě žili tady,“ píše nejprve.

My, Češi, jsme podle Štefce zvláštní národ. „Haní nás, dávají nám různá přízviska (zejména ti, kteří zde snadno žijí z našich peněz), snaží se nás umlčet, ‚asimilovat‘, tu poněmčit, tu islamizovat. Proč asi? Zřejmě budeme dost tvrdý oříšek a něčemu překážíme,“ domnívá se.

Sám je na „oříškovství“ hrdý. „A navrhuji – pojďme v tom vytrvat. Buďme dál tvrdým oříškem, zbavme se těch prodejných zkorumpovaných zmetků, kteří si říkají ‚vrcholná politická reprezentace‘, a zkusme to jinak. Jde to. I demokratickými cestami,“ vyzývá.

Poukazuje na to, že pod vedením „totálně impotentní a zkorumpované EU, neschopné zorganizovat jakýkoliv odpor, obyvatelé západní Evropy jen trpně přihlížejí likvidaci svých kultur, svých křesťanských kořenů, a tím i samotné podstaty západní civilizace“. „Možná si ani neuvědomují, že oni, její nositelé, budou následovat vzápětí,“ podotýká Štefec.