Oba ekonomové navíc vzápětí poznamenávají, že česká záruka neboli pomoc je směšně nízká – kdybychom byli v eurozóně, byla by mnohem větší.
Následně vzpomínají na přelom let 2011–2012, kdy byla veřejnost rozdělena na dva znesvářené tábory kvůli otázce, zda má Mezinárodní měnový fond půjčit na záchranu Řecka nebo ne. „Argumentovala jsem tehdy, že to, že žádná země v poslední době nezbankrotovala, neznamená, že zbankrotovat nemůže. A že Řecko nejspíš nejen zbankrotuje, ale asi taky odejde z eurozóny. Ale dopadlo to docela jinak,“ konstatuje Šichtařová s tím, že nyní, po pěti letech již víme, že tvrzení některých politiků, že žádná země si nelajzne úvěr MMF nesplatit, neplatí. „Řecko si to lajznulo,“ dodává.
Původní text čtěte ZDE.
Zároveň se pozastavuje nad tím, že o tom, zda české záruky i peníze do Řecka půjdou, nerozhodujeme my, ale EU. „Že by EU mělo zajímat, co si lidé myslí…? Ale vždyť v případě řeckého dramatu se názorem lidu opovrhuje na všech frontách! Začalo to už tím, že řecká vláda si vymyslela referendum a chtěla, aby v něm řecký lid odmítl navrhované reformy. Lid je odmítl. A tak vláda vyjednala ještě ostřejší reformy, než byly původně navržené. Názor řeckého lidu byl ignorován,“ poznamenává.
Podle ekonomů Pikory a Šichtařové nelze v celé situaci však hledat jednoho jediného viníka. Na stejné rovině vnímají marxistickou Syrizu, řeckou vládu, která dojednala s věřiteli děsivé podmínky, jež připomínají kolonialismus, paskvil v podobě důchodové reformy či nepochopení Řeků, že nemohou mít vyšší důchody než ve střední Evropě. Chyby však vnímají i na straně evropských věřitelů či na straně Mezinárodního měnového fondu.
Hlavním viníkem je podle ekonomů však euro. Kvůli němu se totiž Řekové mohli předlužit do stávajícího stavu. „Kdyby Řecko neplatilo eurem, v určitém bodě by najednou investoři přestali být ochotní půjčovat mu. Úroky pro Řecko by natolik vzrostly, že by samy o sobě zafungovaly jako automatická brzda. V době, kdy by velikost dluhu ještě šla řešit, by Řecko náhle narazilo, a muselo by prudce začít šetřit, protože už by se nedostalo k penězům,“ píší ekonomové a varují Česko.
„Až dosud byla kritika eura u nás často považována jen za ideologický výkřik ‚euroskeptiků‘ nebo za primitivní nacionalistickou notu. Jenomže Řecko nám konečně ve vší své nahotě ukazuje, že otázka eura není otázkou ideologie; je to otázka pragmatického a upřímného ohodnocení naší skutečné situace. Přijmeme-li euro a současně nezměníme-li náš přístup k veřejným financím, skončíme jako Řekové,“ podotýkají a poukazují na to, že za posledních dvacet let jsme nikdy neměli státní rozpočet v přebytku.
„Všechny vlády nás neustále jen zadlužují, ať ekonomika roste, nebo klesá. Stejně jako tomu bylo před dvaceti lety v Řecku. Žijeme na dluh, a tedy nad poměry. Jen žádný politik nemá odvahu to říct nahlas. Jenomže k tomu, abychom mohli bez problémů přijmout euro, musíme být schopni občas generovat i přebytky státního rozpočtu – jako to umí třeba Německo,“ uzavírají s tím, že euro není „špatné“ či „dobré“, euro je prostě jen pro někoho.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
