Dnešní Týden v médiích otevírá Petr Žantovský „dalším dílem smutného seriálu na téma likvidace Jana Součka v České televizi.“ V několika médiích, například na Aktuálně.cz, našel mediální analytik články, které zcela vážně rozebírají to, zda má, nebo nemá Jan Souček podporu politiků a případně také proč ano, nebo proč ne. „To je samo o sobě naprosté zvěrstvo a naprostá zhůvěřilost, která do slušných médií a do slušné společnosti absolutně nepatří. Otázka je, jestli jsme slušná společnost, a také, jestli je Česká televize slušné médium. Na to nechť si každý odpoví sám,“ říká mediální odborník. Dnešní situace podle něj navozuje asociace na dění v ČT v prosinci roku 2000, kdy po odvolání ředitele Dušana Chmelíčka byl jmenován novým ředitelem Jiří Hodač. Následovala masivní stávka. „Osazenstvo České televize v něm pro sebe cítilo jisté ohrožení a začalo cosi, čemu se pak říkalo televizní stávka,“ vzpomíná mediální analytik. O stávku podle něj ve skutečnosti nešlo, byla to spíše revolta „s převzetím výrobních a vysílacích prostředků do rukou nikým nepovolaných redaktorů a v podstatě zneužití prostoru obrazovky k politickýcm názorům, které tam vyslovovali lidé jako Adam Komers“. 

Události přelomu let 2000 a 2001 dopadly podle Petra Žantovského přesně tak špatně, jak jen dopadnout mohly. Tlak vyvíjený redaktory se přenesl na politickou scénu a otázka ČT byla zpolitizována. Politici zareagovali nejhorším možným způsobem. „Vyhověli lidem, kteří se de facto dopustili porušení zákona, protože pokud vím, nikdy nikdo nebyl stíhán nebo trestán za to, že došlo ke zneužití veřejných prostředků, že došlo k výlepu billboardů, výrobě a odvysílání spotů. To všechno muselo stát velké peníze. A nejsem si jist, zda je někdo někdy zaplatil, nebo je někdo po někom vymáhal,“ pochybuje mediální odborník. Připomíná, že vyústěním napjaté situace mezi týmem zaměstnanců ČT na jedné straně a generálním ředitelem Jiřím Hodačem a jím jmenovanou šéfkou zpravodajství Janou Bobošíkovou na straně druhé bylo vyhovění zaměstnancům televize a odvolání Hodače. Toho pak jako určité kompromisní postavy nahradili nejprve dočasný ředitel Jiří Balvín a poté dlouholetý ředitel Jiří Janeček.

Do podobné situace podle Žantovského směřuje Česká televize i dnes. „Pod tlakem zaměstnanců došlo ke změně zákona o České televizi a ta změna byla účelově vystavěna tak, aby vyhovovala právě těm revoltujícím zaměstnancům. Mám za to, že jsme k tomu velmi blízko a skutečnost, že novináři z českých, takzvaně svobodných, médií, připouštějí, že politici vůbec mají co mluvit do toho, kdo vede Českou televizi, je chybná a ze své podstaty velmi riskantní. Protože ve chvíli, kdy toto připustíte, musíte připustit také to, že po podzimních volbách nastoupí nějaká garnitura, třeba jiná než ta stávající, a bude mít stejné ambice zasahovat do toho kdo kde sedí v jaké funkci,“ varuje Žantovský a ptá se, kdo pak bude stávkovat a proti komu vlastně. Proti Andreji Babišovi a Tomiu Okamurovi s Kateřinou Konečnou? O představitelích současné garnitury Žantovský říká, že se chovají, jako kdyby měly dnešní pořádky vydržet navěky a oni si tak zabetonují své pozice.

Ačkoli se generální ředitel ČT Jan Souček skutečně dopustil mnoha chyb a i jeho argumentace místy pokulhává, podle Žantovského z toho všeho prosvítá, že určitým lidem ve funkci překáží. „Ti lidé jsou motivováni politicky. To je samo o sobě špatně a mělo by se to z gruntu odmítnout. Ať tam postaví nějaký kontrolní orgán, ministerstvo kultury má svůj kontrolní odbor, který by byl schopen zjišťovat, relativně nezávisle, stav věcí - k jaké škodě došlo, čí vinou a tak dále,“ navrhuje mediální analytik. Za důležité považuje, aby se o tom vedla diskuze podložená argumenty: „To, že se dohodne pár mainstreamových novinářů s lidmi z ČT, a postaví požadavek odstřelu Jana Součka, nic neřeší. Rozhodně ne v kladném slova smyslu.“