„Když se rozhlédnete po všelijakých prognózách a předpovědích, co všechno nás asi čeká a (žel) nemine v roce 2017, vesměs se dočítáte hrůzozpěvy malující na zeď hodně věrohodné a pravděpodobné čerty. A protože, jak známo, historia magistra vitae, budeme se tedy letos vracet k událostem, jež se odehrály v letech končících, stejně jako ten náš, sedmičkou,“ rozhodl se Žantovský. Otevřeným koncem má pak na mysli to, že událost se sice odehrála a zdánlivě se za ní zavřela voda, všeliké dopady, důsledky a poučení z ní prostupují i naším dneškem. 

„První letošní příběh se nabízí sám a s nepříjemně aktuálním pokračováním přes propast let,“ poukazuje na tiskový zákon, který vstoupil v platnost 1. ledna 1967 a legislativně zakotvil předběžnou cenzuru. „Byla vytvořena Ústřední publikační správa, která zásahy státu do svobody tisku následně realizovala,“ zmínil Žantovský, že posláním periodického tisku a ostatních hromadných informačních prostředků bylo prosazovat zájmy socialistické společnosti a všestranné napomáhání k uskutečňování jejich cílů. 

„Přičemž se deklarovalo, že ‚uveřejnění informace, která ohrožuje zákonem chráněné zájmy společnosti nebo občanů, je zneužitím svobody projevu, slova a tisku‘. Kdo však posoudí, co jsou ty ‚zákonem chráněné zájmy společnosti nebo občanů?‘ Nu, přece Ústřední publikační správa,“ popsal dále Žantovský.