„Po výtečném sjezdovém projevu J. Zimoly se na chvíli zazdálo, že by mohlo dojít k zásadnímu překvapení, neboť ve sjezdové diskusi byly vyjádřeny velmi ostré názory na činnost bývalého vedení ČSSD,“ uvádí Paroubek. Podle něj lze říci, že na něm nezůstala nit suchá. Podle Paroubka to byl ale poslední sjezd, kdy sebou nechali delegáti takto manipulovat.  

Podle očekávání dopadlo i to, že sjezd se věnoval jen těm nejpodstatnějším záležitostem. Paroubek vyjmenovává: „Zvolit předsedou J. Hamáčka a prvním místopředsedou J. Zimolu a pověřit J. Hamáčka jednáním o nové vládě, a to bez spoluúčasti Okamurovy SPD. Jinak řečeno, komunisté již nevadí a Bohumínské usnesení zakazující spolupráci s nimi je historií.“ 

Podle něj má Hamáček štěstí v tom, že od něj nikdo nečeká nic velkého. Souhlasně přitakává s tím, že si nový stranický šéf správně uvědomuje důležitost komunálních a senátních voleb. „Pokud v nich strana ztratí výrazně další pozice, což je velmi pravděpodobné, bude Hamáčkovo vedení jen de facto roční epizodou,“ myslí si Paroubek a dodává, že v případě zázraku, tedy alespoň v případě tří mandátů ze třinácti v rámci senátních voleb a získání několika postů primátorů to lze podle něho považovat za úspěch. „A Hamáček se stane mužem zázraku,“ dodává. Sociální demokracii považuje v tento okamžik za stranu stojící na rozcestí.