Na úvod se Hobza věnuje rozboru vyjádření lucemburského ministra zahraničí Jeana Asselborna a předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze. Ti oba v poslední době uvedli, že Evropská unie má před sebou horší časy, ve kterých se za ni budeme muset postavit. Dlouhou budoucnost EU nepředpokládá například ani britský ekonom Philippe Legrain.

„Není to poprvé, co někdo říká, že EU je před zhroucením. Podobné názory se objevovaly v různých stadiích krize eurozóny od roku 2009,“ píše Hobza a dodává, že dnes se však již nejedná o pouhou fantazii.

Svoji analýzu, proč by byl rozpad Evropské unie krokem zpět, začal již rokem 1492, kdy si Evropa „začala podmaňovat svět“. Problém však byl, že sama Evropa nebyla jednotná, což vedlo k mnoha sporům a následně i válkám. „Vrchol nastal ve 20. století, kdy po dvou nejstrašnějších válkách v dějinách lidstva, jež jsou sice označované za světové, ale byly především evropské, Evropa definitivně ztratila dech a – vykrvácela,“ píše Hobza a dodává, že svou moc předala Sovětskému svazu a USA.