Důvěryhodný „práskač” a „ti správní novináři.” Sněmovna zápasí s dědictvím po Fialovi

Poslanecká sněmovna se musí vypořádat se dvěma legislativními počiny, které zdědila ještě z časů Fialovy koalice. Oba přitom mají ledacos společného. V obou případech jde o unijní legislativu, jejíž ignorování hrozí sankcemi. A současně se oba návrhy dotýkají médií, svobody slova a boje s dezinformacemi. A o této agendě vládní strany dopředu říkaly, že ji budou posuzovat velmi přísně.

V názvu má jeden z těchto návrhů slovo „svoboda“ a druhý zdůrazňuje „bezpečnost“. Dva klíčové pojmy dnešní debaty o internetu a společnosti celkově. Přitom nelze říci, že by svoboda s bezpečností šly proti sobě, obě normy prezentují tyto hodnoty dle představ Evropské unie. A v nich si svoboda s bezpečností docela dobře rozumí.

Anketa

Chcete, abychom od roku 2035 dávali na zbrojení alespoň 3,5% HDP?

Ano

96%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 5334 lidí

Když jdeme po historii těchto norem, vedly k jejich tvorbě velmi podobné motivace. Tento zájem začíná v době, kdy pro bruselský establishment šokující úspěch britského referenda o brexitu, stejně jako o pár měsíců později volební vítězství Donalda Trumpa, byly vysvětleny tím, že většina voličů podlehla vlivu dezinformací.

V první fázi se mluvilo zejména o „trollích farmách“ v Rusku, později se ale prosadil názor, že viníky jsou sociální sítě, které uživatelům zprostředkovávají „dezinformační“ obsah, a to díky algoritmům často přednostně. A tomu je v zájmu „společenské odolnosti“ třeba nastavit mantinely.

O rok později se konaly parlamentní volby v Německu, kde zrovna v té době kulminovaly problémy související s příchodem více než jednoho migranta v roce 2015. V této atmosféře byl v roce 2017 přijat vládou Angely Merkelové zákon o prosazování práva na sítích, který dával provozovatelům sociálních sítí pod pokutami až do výše 50 milionů eur povinnost ve velmi krátkých lhůtách odstraňovat obsah, který je nezákonný, nebo „nenávistný“.

Ministr spravedlnosti, sociální demokrat Heiko Maas, již v té době hlasitě volal po podobné regulaci na úrovni celé EU. A od následujícího roku se „boj proti nelegálnímu obsahu na internetu“ začal realizovat v obvyklých unijních postupech. Doporučení Evropské komise, strategie, konzultace s odbornou veřejností a nakonec v roce 2020 legislativní návrh Digital Services Act. Do procesu v roce 2019 vstoupila nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která předtím byla jako ministryně u přijímání německé internetové legislativy.

Současně s DSA byly schváleny Zákon o digitálních trzích a Akční plán pro demokracii a mezi předpisy vždy byla úzká vazba. Jako její přínos je zdůrazňována vedle transparentnosti argumentů hlavně „moderace obsahu“ a vytvoření „bezpečnějšího digitálního prostředí“.

Na unijní úrovni nařízení platí od 17. 2. 2024. Nyní probíhá implementace v členských státech a pomalu se blíží doba, kdy bude neplnění vymáháno. V Česku dostala transpozice podobu návrhu zákona o digitální ekonomice, který zpracovala ještě Fialova vláda. Schválila jej už po volbách 27. 11. 2025 a poslance vyzvala, aby s ohledem na hrozící sankce návrh schvalovali ve zrychleném režimu podle článku 90. To poslanci odmítli.

Nejde o jediný návrh, který Fialova vláda schválila a poslala do Sněmovny už po volbách. Už v říjnu schválila a poslala zákon o některých podmínkách poskytování mediálních služeb. Ten je transpozicí jiné unijní legislativy, tentokrát nazvané Evropský akt o svobodě médií, zkráceně EMFA.

Podle důvodové zprávy má zajistit „usnadnění poskytování kvalitních mediálních služeb a zajištění transparentního a spravedlivého rozdělování hospodářských zdrojů“. K jeho pochopení opět musíme do historie.
V roce 2021 vystoupila Ursula von der Leyenová před europoslanci s projevem, ve kterém i v reakci na pandemii uvedla, že „informace je veřejným statkem a mediální trh proto není jen byznysem, ale i veřejným zájmem“. A vyjádřila potřebu „chránit jejich nezávislost“ na úrovni EU. Tato výzva byla následně zpracována evropskými úředníky pod názvem Nový impuls pro evropskou demokracii. V atmosféře války na Ukrajině do něj byl začleněn i boj proti dezinformacím a „nepřátelským narativům“.

Akt EMFA přijala Rada v březnu 2024, v platnost vstoupil s určitými přechodnými výjimkami 8. srpna 2025. O dva měsíce později Fialova vláda, už po volbách, schválila a poslancům poslala její českou transpozici. Jak vyplývá z důvodové zprávy, cílem Fialovy vlády bylo touto legislativou bojovat proti šíření dezinformací.

Už tehdy zvolená sněmovní většina ale od počátku deklarovala, že k problematice dezinformací má zcela jiný přístup. „Zamezíme zneužívání státní represe proti občanům za jejich názory. Nikdo nesmí mít strach projevit svůj postoj,“ objevilo se o pár týdnů později v programovém prohlášení.

Dílo Fialovy vlády šlo proti tomuto trendu.

Návrhy předložené před volbami, které se nestihnou schválit, padají pod stůl. Návrhy poslané do nové sněmovny se však poslanci musejí zabývat. Jak si ale v kuloárech stěžují koaliční poslanci, dost jim tím končící vláda zkomplikovala situaci. Jednou podaný návrh totiž nelze stáhnout zpět, takže poslanci jsou vázáni tím, co schválil a poslal Fialův kabinet, i když byl v tu chvíli už bez mandátu.

Změny, které chce vládní koalice provést, se tedy musí provádět v rámci legislativního procesu ve sněmovně. Technicky jsou jedinou možností úpravy pozměňovací návrhy načtené poslanci. Realita je taková, že na těchto návrzích, které si osvojí poslanci, pracovali ministerští úředníci. Ti také komunikovali s Bruselem, aby byly české změny akceptovatelné i pro unijní orgány.

Udělejte to, jak to chtějí z Bruselu

O některých českých transpozicích se v minulosti říkalo, že jsou „ještě bruselštější než Brusel“. Převládal názor, že je to způsobeno hlavně horlivostí úředníků a jejich informační převahou nad politiky.

Podle informací ParlamentníchListů.cz ale v těchto konkrétních případech nebyla vina úplně na straně aparátu. Ministři Fialovy vlády totiž podle našich informací nebyli schopni (nebo nechtěli) formulovat politické zadání, jakým směrem se česká transpozice má ubírat a jaké priority má zdůrazňovat. Po dotazech v rámci ministerstva prý nejčastěji zaznívalo „udělejte to, jak to chtějí z Bruselu“.

Proto úředníci, jejichž úkolem není formulovat politickou agendu, bruselské směrnice v podstatě pouze přeložili a zpracovali do českých právních standardů.

Přístup nynější vlády je jiný, a podle informací ParlamentníchListů.cz zdaleka nejenom jenom u těchto dvou legislativních počinů. Přes opoziční rétoriku o neschopné vládě mají být na řadě ministerstev úředníci od loňského prosince příjemně překvapeni, že ministr je schopen formulovat, co od nich očekává.

Zákon o digitální ekonomice, implementující DSA, zpracovávalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, zatímco mediální nařízení EMFA Ministerstvo kultury. Ty také dnes s koaličními poslanci spolupracují na úpravě obou zákonů, které by je uvedly do souladu s představami většiny českých voličů.

Podle informací ParlamentníchListů.cz je jejich přístup trochu rozdílný. Zatímco právníci z ministerstva průmyslu a obchodu jsou při úpravách velmi vstřícní a snaží se hledat a domlouvat kompromisy, legislativci z ministerstva kultury mají snahy o úpravy zákona, který zpracovali pro Fialovu vládu, vnímat negativně, jako neúctu ke svému dílu.

Několik koaličních poslanců se kvůli tomu mělo obrátit i na ministra kultury Otu Klempíře a řešit věc už měl i předseda Motoristů Petr Macinka.

Úpravy proto postupují rychleji u implementace DSA. Což je dané i tím, že u tohoto nařízení je Česko pod větším tlakem termínů.

Poslanci se zaměřují zejména na úpravu institutu „důvěryhodného oznamovatele“. Důvěryhodný oznamovatel získá právo přednostně komunikovat s on-line platformami a hlásit jim „nelegální obsah“. Ty jsou povinny se podněty těchto oznamovatelů zabývat v souladu s evropskou legislativou, která stanovuje poměrně striktní pravidla pro odstraňování takového obsahu. O tento statut je velký zájem ze strany různých fact-checkingových organizací i dalších neziskovek.

Vzhledem k moci, jakou tyto organizace mají mít, má být snahou v rámci úpravy nastavit v zákoně co nejstriktnější podmínky jejich působení a maximální kontrolu.

Návrh zákona o digitální ekonomice prošel v březnu prvním čtením, od dubna do začátku června jej projednávaly výbory a v minulém týdnu proběhlo druhé čtení na plénu. Načten byl jeden pozměňovací návrh od Ivana Adamce z ODS a celkem čtyři podepsané skupinou koaličních poslanců: Markem Novákem, Radkem Vondráčkem a Patrikem Nacherem z ANO, Liborem Vondráčkem a Jindřichem Rajchlem za klub SPD a Gabrielou Sedláčkovou od Motoristů.

„Pozměňovací návrh vychází z požadavku, aby poskytovatelé zprostředkovatelských služeb při moderování obsahu postupovali objektivně, přiměřeně a transparentně a respektovali základní práva uživatelů, zejména svobodu projevu a právo na informace,“ je zdůvodněn jeden z návrhů.

Klíčovou institucí má být takzvaný Koordinátor digitálních služeb, což je státní úřad, ke kterému má být možnost se dovolat, pokud se uživatel sociálních platforem bude cítit umlčen, a zde se mu dostane transparentního procesu. U agendy DSA jím má být Český telekomunikační úřad, ve věcech podléhajících EMFA potom Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.

Bartoškovy děti, Langšádlové senioři

V minulém týdnu probíhala debata na sněmovním plénu, kde změny připravované současnou koalicí zkritizoval bývalý ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček. Ve svém stanovisku, které mělo reprezentovat názor celého klubu STAN, vyzval, aby se „vyvarovali nějaké kreativity, která, nemyslím si, že v tomto případě, je nikterak zdravá“.

Jak uvedl, jako ministr formuloval zadání „čisté transpozice evropských nařízení“ bez úřednické kreativity. Základním pilířem zákona je podle něj bezpečnost a od té se má všechno odvíjet.

Lidovec Jan Bartošek vyzval k přijetí v té podobě, v jaké návrh sepsala Fialova vláda, a varoval před hrozbami, kterým na internetu čelí děti. Pirátská poslankyně Michaela Moricová zdůraznila, že evropská legislativa DSA má formu nařízení, ne směrnice, takže bychom ji měli prostě přijmout a zajistit vymahatelnost, a ne tu vytvářet něco vlastního.

Její kolegyně z klubu Irena Ferčíková Konečná pronesla, že naše implementace má už dva roky zpoždění a mezitím se z našeho digitálního prostředí stala digitální žumpa. Vládě také vytkla „gold plating“. Anglická verze pro „zlacení“ se v bruselském žargonu zavedla jako hanlivý výraz pro snahu nadměrně si přizpůsobit unijní pravidla při národní implementaci.

Za co nejlepší podmínky pro neziskovky v roli „důvěryhodného oznamovatele“ se v rozpravě přimlouvala Helena Langšádlová, která také postrašila poslance čínskou platformou Temu a mluvila o nebezpečích, která na sociálních sítích číhají na zranitelné seniory.

„Já si dovolím říct, že já se dlouhodobě zabývám hybridními útoky a hybridními hrozbami, tak si myslím, že je dobře, že tady zazněla i souvislost vlastně informací a ovlivňování voleb. Já si myslím, že musíme mluvit bez ohledu na to, kdo jsme, z jaké strany, o tom, že chceme, tak jak máme v ústavním systému volnou soutěž politických stran a chceme, určitě se na tom shodneme, aby nikdo do voleb nezasahoval zvenku. Ale přesto víme, že zejména ze strany Ruska tady probíhaly v minulosti informační operace v Evropě, v Americe. Nejznámější kauza, jenom připomenu rok 2018, Cambridge Analytica, zneužití dat a psychologických profilů 87 milionů uživatelů Facebooku. Tady je to prokázáno, v jiných případech nebylo. Byly to volby a referenda, kde opravdu došlo k zneužívání algoritmů sociálních sítí a informací o profilech a v tomto případě i psychologických profilech jednotlivých uživatelů,“ uvedla také ve svém vystoupení poslankyně Langšádlová.

Načtené pozměňovací návrhy bude projednávat Hospodářský výbor, který je výborem garančním.

Pokud jde o nařízení EMFA, tam jsou největší obavy z toho, že vzniknou dvě kategorie novinářů. Jedni preferovaní, kterým budou vytvářeny podmínky a poskytována podpora, včetně finanční. A pak druzí, na které budou uplatňována pravidla o boji proti dezinformacím.

I zde je připravováno několik pozměňovacích návrhů. „Jde v nich hlavně o to, že svoboda projevu a další svobody, které má garantovat Listina, nejsou v EMFA dostatečně respektovány,“ dozvěděly se ParlamentníListy.cz.

Ačkoliv česká transpozice EMFA byla jedním z prvních návrhů, které do nové sněmovny přišly (má v řadě sněmovních tisků číslo 10), doposud neprošla ani prvním čtením. Garančním výborem byl v jejím případě určen výbor pro mediální záležitosti a zpravodajem Ondřej Babka z klubu ANO.