Nedávný poslanec za hnutí ANO, ale především letitý komentátor české politické scény – Martin Komárek – přijel v minulých dnech do ostravského Knihcentra představit své dvě nové knížky. V té první – Nebezpečné stádo – popisuje formou satiry dění v Poslanecké sněmovně. Ve druhém díle – Jak jsem se mýlil v Miloši Zemanovi – se už daleko vážněji zabývá osobou třetího polistopadového prezidenta. A právě posledně jmenovaná publikace nejvíce zaujala návštěvníky akce, takže její autor k ní musel zodpovědět řadu otázek.

„Vybral jsem si Miloše Zemana také proto, jelikož jsem jeho politickou kariéru coby novinář sledoval už od počátku. Měl jsem také výhodu v tom, že byli s mým otcem dobří přátelé, než se pak v průběhu 90. let rozkmotřili. Nicméně v poslední době ho pak začal můj táta znovu podporovat. Pro mne je Miloš Zeman tajuplnou postavou a já se snažím ve své knížce rozkrýt, proč se někdy chová při své vysoké inteligenci a sečtělosti tak nepochopitelně. Zahrál jsem si tak trochu na Freuda, jestli na tom nemá náhodou podíl jeho dětství, kdy ho vychovávaly dvě ženy – matka, která byla učitelkou, a také babička. Sám Zeman ve svých knížkách věnuje svému dětství jen nepatrnou pozornost, přitom víme, že právě dětství nás pak v dalším životě významně formuje,“ vysvětloval svůj záměr publicista Komárek a ještě doplnil: „Současný prezident je částí své osobnosti rebelem i provokatérem, který ale umí famózně číst českou politiku. Ke svým přátelům je nesmírně loajální, ale ke svým odpůrcům pak mstivý jako hrabě Monte Christo. To je dobře vidět na případu s bývalým premiérem Bohuslavem Sobotkou, jehož nedávno znemožnil, protože před lety nepodpořil jeho zcela první prezidentskou kandidaturu. Jelikož jsem si zkusil i na vlastní kůži vysokou politiku, tak řadu chytrých kroků Miloše Zemana chápu. Nerozumím ale dvěma jeho zásadním rozhodnutím. On měl určitě na to, aby se stal uznávaným a schopným proevropským prezidentem, jenže se soustředil na cíl, aby se stal i v dalším období hlavou českého státu, a proto se začal prezentovat tak, aby se především zalíbil lidem. Neumím si také vysvětlit jeho postoj k ruské okupaci Krymu. To byla přece záležitost jako přes kopírák, když to srovnáme s naší ztrátou Sudet kvůli tlaku fašistického Německa v roce 1938.“