V úterý po půl druhé se desítky novinářů bivakujících před věznicí v Rýnovicích konečně dočkaly. Přes vězeňský dvůr k nim v doprovodu dozorce mířil prošedivělý vytrénovaný muž ve svítivě zeleném tílku. Byl to Jiří Kajínek, v roce 1998 odsouzený k doživotnímu vězení za dvojnásobnou vraždu a pokus třetí. Nyní mu prezident Miloš Zeman udělil milost, neboť má pochybnosti o průběhu jeho procesu.

Kajínek zhruba hodinu před věznicí poskytoval rozhovory novinářům, rozmlouval s lidmi, dokonce se s nimi fotografoval. „O trpělivosti něco vím,“ reagoval na výzvy k odchodu.

Vyjadřoval se samozřejmě především ke své trestní kauze, kvůli které prožil posledních dvacet tři let (s výjimkou zhruba měsíce na útěku v roce 2000) po nejtěžších českých kriminálech. Mnohokrát prý slyšel, že má být rád, že je ve vězení, protože na svobodě by ho okamžitě zlikvidovali. „Já radši umřu na svobodě, než abych živořil ve vězení,“ dodal.

Vězni i pracovníci rýnovické věznice mu prý moc přejí. „Myslím, že je veřejným tajemstvím, že moje odsouzení na doživotí není správné a že jsem tam být prostě neměl,“ dodal. Zmínil i velmi podivný průběh svého procesu v devadesátých letech. „Možná si pamatujete, že soudce Bouček se protizákonně radil se senátem,“ připomněl. A vzpomenul také na nahrávku, která se objevila i v televizi, podle které soudce pomlouval svědky, hovořil o nich jako o verbeži a celkově se rozhodně nechoval tak, jak si člověk představuje nepodjatého soudce. „Dělají si z nás trošku legraci,“ vzkázal na adresu české justice.

Podobně je prý třeba odhalit poměry v českém vězeňství, což s určitým časovým odstupem rovněž hodlá udělat. „Je to velká Potěmkinova vesnice. Jste oblbováni, ohlupováni a tak dále,“ naznačil. Později uvedl jako příklad, že pracovníci vězeňské služby tvrdí, že musí vězně převychovávat a připravovat na život venku, ovšem ve skutečnosti normální člověk žádné takové školení nepotřebuje.