Vše podle Švihlíkové už začíná u toho, když řízenému předání moci říkáme revoluce. Připomíná, že ani tento rok skupina kovaných demokratů nebyla zklamána, když se čirou náhodou objevila „kauza“, která jim umožnila vyjít do ulic, aby dali najevo, že volby měli vyhrát oni a nikdo jiný. Zároveň připomíná jeden z trendů provázející toto výročí 17. listopadu, který neustále probíhá a je jím pokus o delegitimizaci velké části společnosti.

Heslo „nejsme jako oni“ prý dostalo zatraceně rychle na frak. Jakmile se kormidla chopil Václav Klaus se svými ekonomickými reformami, stali se hlavními nepřáteli všichni, kdo si mysleli něco jiného, dodává ekonomka. „Na počátku 90. let jsme si chtěli přečíst knihu od Miloše Zemana, ale knihkupec se na nás obořil, že tohle on prodávat nebude,“ dala za příklad s tím, že v té době cokoliv, co bylo levicové, bylo odporné, ale i nebezpečné. „Kdo projevil jiný než pravicově neoliberální názor, dostal nálepku, měl mlčet a hlavně – chtěl nás vracet před listopad,“ dodala.

Tato delegitimizace každého, kdo měl jiný pohled na transformaci české ekonomiky, měla prý přitom dominantní oporu v nezávislých médiích. Odpor vůči čemukoliv levicovému vydržel dlouho. Zlomem prý byla Velká recece, která otevřela řadu nových otázek a témat, i když se zdaleka nestala hrobem neoliberální agendy. Naopak, „díky“ Německu a jeho dluhové posedlosti a Kalouskovi se podařilo nastavit agendu – „dopadneme jako Řecko.“ Přiblblá škrtací politika nás přiblížila k ekonomickému vývoji strukturálně slabších zemí,“ napsala Švihlíková.